Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDopis Ježíškovi
13. 12. 2007
12
24
2290
Autor
mylenka
Všechny ingredience musí mít pokojovou teplotu. Bezva výmluva. Vejce byla v lednici a tak musím počkat.
Voní to tu vanilkou a oříšky.
Opravdu jsem si olízla ten palec, než jsem mu napsala sms. Přece si nezapatlám tlačítka na mobilu.
Opravdu jsem zrovna slepovala srdíčka a bolí mě ten rozříznutý ukazováček.
Víš, chtěla bych jen vědět, proč…
Proč se to všechno stalo.
V lednu to už bude rok, co jsi mi ho nastrčil do cesty.
Přemýšlím o tom stále dokola.
Stalo bys se to vše vůbec, kdybych ho nepotkala?
Žádný rok v životě mě nestál tolik slz.
Nejprve jsem si opravdu myslela, že mi ho posíláš, aby to vše tak nebolelo, abych se v tom slaným moři neutopila.
Když jsem se trochu vzpamatovala, ukradla jsem ti zase ta křídla, na která jsi mi už tolikrát připevnil cedulku : NEBRAT!
Byly to ale ty nejkrásnější chvilky. Lítala jsem si jako cvok a vůbec mě nenapadlo, že tě mám poslouchat.
Sedmikrásky, pampelky, beránci, modré z nebe…
Ani kvůli té maličké, co ze mě udělala babičku, jsem je nesundala…Křídla! Tolik bych si přála mít zase křídla….
Tak jsi mi musel pořádně nafackovat. Ano, vzpamatovala jsem se. A vrátila ti je.
Pak přišel nejčernější měsíc tohoto roku. Slunce svítilo jako blázen a já se nemohla podívat na oblohu.
V trávě už dávno odkvetly pampelišky…
Jen rozkvetlé růže v zahrádce před domem mi svými trny připomínaly, že být královnou není zadarmo.
Neumím to, víš. Z růží neupleteš hebounký věneček.
A najednou podzim. Miluji ty měsíce, kdy se stromy obléknou do pestrobarevných kabátů.
Jako kdybys mi šeptal ,,Rozhlédni se, tohle všechno, je teď tvoje.“
A zase jsem ho zahlédla, jak rozpačitě přešlapuje a čeká…Už jsem věděla, že si nikdy nenavléknu na prsty jeho zlaté prstýnky…
Jen jsem tušila, že jsi i ty pochopil, že těch ran už bylo dost. Byla jsem samá modřina… když se hojí, zežloutnou ….
Ne , neboj se …už nikam nepoletím.
Voní to tu vánocemi.
Patlám se ve sladké marmeládě a čokoládě…a kdykoliv si nyní olíznu palec, vzpomenu si na to, že jsi mi vrátil přítele. Je to sladký pocit.
Nech mi ho i příští rok, prosím… Ježíšku.
24 názorů
A akú teplotu má srdce, ktoré píše tak nádherné dopisy? Vieš umne zlepovať srdiečka, a medzi ne namiesto marmelády lásku.
Báseň v próze - mnohem lepší než próza v básni (tak tohle je hříčka), ale v tomhle je lidský osud (počítám ženský mezi lidi). Je v tom smíření a přece jen ne odevzdanost. Líbí a tipuju
Jarmila Moosová Kuřitková
13. 12. 2007Jarmila Moosová Kuřitková
13. 12. 2007
Jsem to psala mezi slepováním cukrovííí :-))) nemám čas to kontrolovat... ach jo! :-)))
Jarmila Moosová Kuřitková
13. 12. 2007Jarmila Moosová Kuřitková
13. 12. 2007
No, Jiří a zase vybyl Černý Petr na mě :-)) a Ježíšek je z toho venku, co?!
Dobře, pohlídám si "svoje dárky" vykutálený...a zahazovat rozhodně už nic nebudu :-)
..Ježíšek přináší dárky, které si přeješ, on je nevybírá.. ale také neodnáší.. ty je buď odhodíš, nebo se někam zakutálí...
aleš-novák
13. 12. 2007
matematika ženy = rok sem, rok tam a v součtu vždy nějakej chybí :-)
Já nechci stejnej... já chci jen ten sladkej pocit...a nejlíp napořád = do smrti smrťoucí :-)
jeho :-)))
aleš-novák
13. 12. 2007
už jsem mu jednou na tuto adresu napsala...vrátil mi to sv. Petr jako nedoručitelné :o((((((((((