Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNaposled zaplály ohně Valhally
Autor
Krel
marnost, ale přesto vzdor...má cenu...blouznění a a konec...
Bůh ve světě bez
lidí. Člověk ve světě bez
Bohů. Pampeliškové chmýří nese se
zlehka nad panelovou stavbou plnou
malých a
ubohých mravenců. Nad nimi se
přehnal drak s
čarodějem mezi
křídly. Snad ho
nesestřelí. Vždyť
posvátné kopí bylo již dávno
zlomeno proudem kulek z
kulometu a zkrvavená
Valkyrie padá na zem, aby se
připojila k hostině Bohů, nachvíli než
beton zalije i
síně Valhally. Však Yggdrasil už
vzal za své, sežrali ho železní
červotoči, stejně jako moře dehtu pohltilo
Lokiho loď a
otrávilo hada, který prý byl
obtočen kolem
světa ve kterém už není s kým
bojovat, říkají Bohové, obry
zabil atomový hřib. A je to možná
lepší, vždyť Sleipni polehává se
slintavkou a kulhavkou a
Heimdallovi dávno shnil
jeho roh, který byl stejně k ničemu: ohnivý kohout dostal
ptačí mor a
umřel. Z
oslnivého šiku neporazitelných
Bohů se stala páchnoucí
banda bezdomovců, kterou brzy
zalijí asfaltem
silničáři.