Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNepojmenovaný
16. 01. 2008
12
11
1452
Autor
Pacer
dvě děvčátka ta menší sotva umí chodit v povlávajících šatičkách po drobné své kotníčky v pěnícím odlivu na zcela opuštěné pláži ač o víře nevědí nic nábožně, ručku v ručce, dlouhé minuty, bez hnutí hledí přes moře na západ slunce Někde v tom to je
moře dostalo význam
kouskem pevniny
pod dětskýma nohama
a láska
slovem
i nevyřčeným
a z čiré krásy a štěstí
zrodil se mi
ten nejkrásnější smutek
nepojmenovaný
11 názorů
sestricka.slunicko1
16. 01. 2008
Omlouvám se za troufalost, báseňka s nádhernou myšlenkou, a proto bych jí odromantizoval: vynechal slovo "malá," (děvčátka už holt taková bývají) a určitě i "...v povlávajících šatičkách po drobné své kotníčky..." Na konci bych vynechal ukazovací zájmeno "ten" a ponechal jen přirozený slovosled: ...nejkrásněji nepojmenovaný smutek.
...ač o víře nevědí nic... nábožně... hledí přes moře... :c) * Bezpečí uklidňující jistoty, jednoduše srozumitelné naprosto všem: vzdělancům jako maličkým, starcům či pejskům. (Teď bych teprve opakovanou alchymistickou derivací postupně vyloučoval okrajová slova až samé podstatě) *
malinka_hvezdinka
14. 01. 2008
Tohle přeci není blbůstka - to má náboj jak Tlustá Berta. Krásné jak v prologu, tak v básni samé, dokonce : nemohu rozhodonout, co je lepší, ale asi to dole. *