..postdivorciální nicněnka pro mě..

-Vy vlastně asi všichni víte, co se stane,

když se s Vámi někdo rozejde-

jdeš druhý den ráno v županu pro rohlíky a kakao do obchodu přes ulici

a vrátíš se s revolverem, co po chvilce teatrálna skončí v prachu někde na polici

a Ty mezitím začneš mít hlad.

přecpeš se čokoládou     ale přitom jenom hrozně chceš, aby někdo přišel

                                                                                            a řekl: „Mám Tě vážně rád.“

bude Ti chladno a tak se naložíš do horké vany

           a přitom by to chtělo prostě vědět, že nejsi odsouzený k dožívání

                                                                                   že i pro Tebe je tu pořád milování

                                                                                       a  romantika nad snídaní

                                                                    a přání,

                                                                                  která se ale sama nikdy nesplní..

teď pro změnu přemýšlíš, co že jsi to asi tolik pokonil,

že to takhle dopadlo

mezitím se rozeběhlo jedno velké kyvadlo, co klak/klak

odnáší bolest někam pryč, ¨

i když Ty jsi stejně pořád puberťák

a schováváš si ji někam za roh, kde na ni není vidět.

a ono se na ni stejně jednoho dne přijde.

pak vyjdeš ze zatuchlé ulity a všechny ty pocity, co jim zrovna ustřihli pupeční šňůru

                     budou jako když rolničkou zaženeš lítou noční můru.

                          povídám pohádku, že chápu, oč tu běží.

zašel bych za Tebou, řekl „to bude v pořádku“,

                      jen si to asi ještě nejsem schopen věřit

             opuštěné obraty:  když říkáš, že ještě počkáš, jestli se třeba nevrátí

                   potřeboval bys, aby Ti někdo něžně a láskyplně namlátil

                      a když se vztekáš, jak nefér je, že vypadá, že jí to vlastně ani není líto..

                          prominu Ti to.      to,  že hořce závidíš i to, že pro oči už ani nevidíš..

                          Tvůj satelit lásky zmizel za obzorem,

                             a Ty tu stojíš ve tmě a máš chuť rvát se

                             na čelo touhou napiš si „Veď mě.“

                                 protože satelity často mizí,

                                                                   aby se mohly zase vracet.