VYŠEHRAD

Slyšet zvon hodně zblízka je ohromný zážitek... Skoro by se mi ctělo to promítnout do rytmu slov -- ale to by bylo spíš na písničku. Takhle je v tom zase víc fantazie.

To je k těm fotkám :-)

Toto jsem si tam vyfotila, ale neumím to sem zvětšit :-) a závidět můžeš, fakt to je nezapomenutelný :-)

to musel být ohromný lomoz ... ale taky nádherný zážitek Vyšehrad je magické místo, a kostel Petra a Pavla jeho anténa. docela ti ho závidím, i když se závidět nemá, že :-)

***

*

Kdybych jen chtěla, nenapsala bych to...ale to už jsme v kruhu :-) konec jo.

Já netvrdím, že je to tvá chyba, prostě jsem to tak cítil - teď už ani to. Stává se, že člověk chce vyjádřit něco na co pak nenajde adekvátní slova či slovní spojení. CHCE, ale nemůže. To co v sobě chce ale ven - tehdy se dostane na světlo dílo, z něhož cítím to chtění. Mýlit se můžu - nejsem ani pánbuch, ani kritik...

No já se jen usmívám, že zrovna Ty, který mi vytýkáš často přílišnou lyričnost... Ty věže jsou uvnitř strohé...ale nad hlavou vidíš otvor, vede k němu žebřík...až do nebe:-) Mohla jsem si sáhnout na ty studené kovové zvony...a přes všechnu tu hranatost, jsem se nakonec chvěla... líp to napsat neumím, bohužel.

Máš pravdu nechme toho - hnali bychom to do konfliktu a o ten nestojíme ani jeden. K vůli pocitům... protože o ničem jiném to není.

Oldjerry, pokud z mé básně cítíš, že jsem "velmi, velmi chtěla", vím co mi tím říkáš... a já Ti na to pouze odpovídám po pravdě, že jsem vůbec nechtěla, protože tak prostě psát neumím. Nedokážu napsat báseň, když ji necítím...a tahle naopak byla napsaná hned a kdybys v té věži stál vedle mne, možná bys pochopil, proč je právě taková...možná strohá, možná bez poetiky, ale přesto, pokaždé, když ji čtu, cítím ten vzduch, vidím obraz Prahy z výšky i se hřbitovem pode mnou...jasné nebe a hlavně, cítím to chvění, které doznívalo tak dlouho po té, co zvony přestaly bít... Víc k Tvému komentáři dodávat nebudu.

...a nebuď podrážděná : chceš raději pokryteckou chválu ? nebo abych tě vynechával ? jsi žena - můžeš mít přání a je ti předem splněno.

Nikdy nepíšu proto, že bych "jen" chtěla...takové psaní pro mě nemá smysl. Ale tvůj pocit Ti neberu.

Je mi jedno, jak je stará a kdy si chtěla - co cítím, to píšu.

Tohle se mi už jednou líbilo! Teď zase :-))****

Vůbec jsem nechtěla, mýlíš se...ta báseň je stará dva roky...jen konec je jiný.

Velmi, velmi si chtěla... je to z toho cítit...

Zaútočilo na všetky zmysly*

verím a zvonilo Ti pritom iste srdce ako u Schillerovej krásnej piesni o zvone

Stano, my opravdu stáli až u těch zvonů. Normálně se tam člověk nedostane...ještě dnes cítím ty vibrace, protože jsem si musela držet ruce na uších , ale byl to nezapomenutelný, nádherný zážitek.

zvon a asrsdce idú spolu************************

cítím to taky*