Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

STŘÍPKY - UŽ BUDU HODNÁ

23. 04. 2008
21
26
3174
Autor
Marcela.K.

DO MRTĚ A DO ÚMRTĚ Lovili bizony měli čelenky a péra a já jen přivázaná směla si hrát Všichni byli indiáni Vinnetou Nšo-či i Old Shatterhand byl k mání... jen pro mě ne Děvčátko ve hrách ztracené Být mladší líbí se mi teď.. Už si můžu koupit nové boty i kabát svetr košili ...také jste v dětství nosili své sny si tajně do postýlek? V košilce po své starší sestře Popelka na ples utíkala pod deku schovával se snílek Byla jsem mladší ze dvou dcer teprve dnes vím už je to fér...


Dnes maminka uvařila takovou bílou polívku a Zuzanka ji nechtěla jíst. Maminka se moc rozlobila, protože Zuza položila lžíci a řekla: ,,Tohle jíst nebudu.“
No, mně to taky moc nechutnalo. Byla taková nakyslá, ale maminka říkala, že to je „kyselačka“ a tak když se to tak jmenuje, asi by tak mělo i chutnat.
Jenže Zuzanka opravdu zlobila a nechtěla to sníst, ani , když  viděla, že už je zle. Maminka ji poslala kleknout do kouta, ten talíř s polévkou postavila před ni a řekla, že dokud to nesní, bude klečet. Zuzanka  klečela a já už si mohla jít hrát ven. I maminka už seděla venku. Svítilo sluníčko a byl by to krásný den.
Polívka v talíři vystydla a Zuzanka ji nakonec teda chtěla sníst, jenže jak to zkoušela, tak se poblinkala do toho talíře! No, fuj!  Ale zase nemusela mamince slibovat, že už bude hodná a ona ji to odpustila a říkala, že to teda jíst nemusí, když jí z toho je tak špatně. Stejně už v tom talíři měla nablinkáno!
Pak si mohla jít hrát ven i ona.
Holky z ulice si teď chtějí pořád hrát na Vinnetoua. Janě, která má dlouhý černý vlasy její maminka ušila pravý indiánský šaty i tu čelenku jako má  Nšo-či, i copy má  až do pasu. Zuzanka bývá Old Shatterhand , Jarča Vinnetou, Helena Ribanna. Jen já vždycky musím být bandita, jinak prý si nemůžu s nima hrát! Jenže mě takový hraní nebaví. Přivážou mě ke sloupu od lampy, co je na rohu hřbitova a hned se odplíží křovím a já tam musím čekat, než se mi podaří utéci, nebo mě někdo osvobodí, třeba Ajka, která taky musí být bandita, protože je mladší, než ostatní holky .Ty nás pak honí a zase přivážou, protože mají větší běhy, než my.
 
To jdu raději s Ajkou k nim  na dvorek. Trochu se tam bojím, protože někdy mají zavřená vrátka u chodníčku kolem domu a na dvorku běhá koza i s kůzlaty. Jednou, když jsem tam seděla na lavičce, vylezlo kůzle na střechu od chlívku a pak na mě skočilo a já se vylekala. V chlívku mají prase a toho se bojím taky a taky mají králíky. Až přijede strejda Franta se strejdou Láďou  z Moravy a postaví nám plot, budeme také mít králíky. Bábinka jim  dá  sebou samici v krabici a už bude mít v bříšku králičí miminka a o ty se pak budeme starat a dávat jim trávu. Jenže my nebudeme mít takovou králikárnu, jako Chrtkovi. Oni mají  kotce ve třech patrech a v řadě za sebou a když odšoupnou první vrátka, odšoupnou vlastně všechny v té řadě. Je to chytrý a rychlý, říkala Ajka. Ona chodí králíky krmit úplně sama. Bráchové jí přivezou  na kárce trávu a ona ji musí rozdělit králíkům. Já se divím, že ji to nebaví. Mně to baví moc! Taky ví, kterej králík je samec, prý má pindíka, ale to nevím jak vypadá. Toho samce strčí její táta do kotce k samici a on prý udělá trrrr a pak mají mladý králíčky. Králičí máma si natrhá chlupy a do těch ty králíčky zahrabe, aby jim nebyla zima a nesmí se na ně šahat rukama, protože by je pak už nechtěla krmit a  oni by chcípli.
 
Tatínek Ajky je pekař a chodí moc rychle. Když jsme s ním šly jednou do pekárny, musela jsem chvíli jít a chvíli utíkat. Tomu se říká indiánský běh. Ale on neutíká, jen moc rychle chodí. Ukázal nám pec, co se v ní peče chleba. Je moc šikovný.Umí fůru věcí. Třeba v létě, to nám poseká celou zahradu! Jak slyším kosu, vyběhnu ven. On má u pasu takovu nádržku a v ní vodu a v té brousek. Tím nabrousí kosu. Myslela jsem, že je stříbrná, protože se celá leskne, ale maminka říkala, že se leskne, jak s ní on seká všem sousedům v okolí trávu. Dělá z posekané trávy krásný řádky a ta tráva tak nádherně voní. Běhám za ním a vybírám z řádků kopretiny. Taky modré zvonky, ale ty ve váze brzo zvadnou. Kopretiny pak odnesu tatínkovi na hřbitov, aby věděl, že už je létoa trávu rozházíme po celé zahradě a usušíme z ní seno, které dáme panu Chrtkovi.
On taky umí zabít králíky. Všichni sousedi mu je nosí v tašce. To hned víme, kdo z ulice bude mít v neděli králíka k obědu směje se maminka, protože Chrtkovi bydlí přímo proti nám a když maminka v kuchyni vaří, má otevřené okno a sousedi na ni volají : ,,Dobrý den, copak budete mít dobrého? a maminka odpovídá: ,,Králíka ne“ a  zasměje se. Mám moc ráda, když se maminka směje.Někdy je smutná, ale  to hlavně , když zlobím...
Jo a toho králíka, si pan Chrtek pevně sevře mezi nohy, chytí ho za ušiska zakloní mu hlavu a řízne ho do krku a z  králíka vyteče krev do kastrolu na zemi. Pak sebou párkrát škubne a  je konec. To už ho pověsí za nohy na takový držak, nařízne mu na nohách kůži a celého ho stáhne. Tu kůži pak vypne na drát a nechá usušit a jednou za čas jich hromadu  dávají do výkupu. Potom mu ještě rozřízne břicho a vyndá střeva! Brrr....Jo a taky mu vydloupne nožem oči a to všechno hodí těm slepicím, co mají za plotem v ohradě. A ty slepice to žerou, protože jsou pitomý. Sousedi si odnesou jen toho staženého králíka a děkují . Maminka říkala, že je pan Chrtek moc hodný, ale to já dávno vím.
 
Já bych chtěla být taky pořád hodná. Jenže se mi to vždycky nějak pokazí. Maminka říkala, že jen slibuju. Zuzanka neslibuje. Taky do kouta moc často nechodí, protože maminka ví, že tam vydrží hodně dlouho.Vždycky, když zlobím já, řekne, že si půjdu kleknout do kouta a to tedy nechci. V koutě mě to nebaví. Za chvíli mě tlačí kolena a když ryju nehtem do zdi obrázky, tak se maminka zase zlobí, že zlobím i v koutě. Tak raději hned, když mě tam posílá, křičím: ,,Budu , hodná, budu hodná….“ a maminka pokaždé řekne: ,,Tak dobře, ještě to s tebou tedy jednou zkusím.“
 

26 názorů

annnie
23. 02. 2021
Dát tip

Ruku na to! Mám tě ráda a.


Marcela.K.
23. 02. 2021
Dát tip

Annie, klidně je braň, telátka i slepice :-) 

Střípky jsem začala psát po narození první vnučky...v květnu jí bude 14 let!

Jsou psány jako vzpomínky očima dítěte, kterým jsem byla. Tehdy mi přišlo vcelku normální pozorovat souseda při zabíjení králíků. králíky už dávno nechováme i proto, že se mi můj muž nelíbil v roli králíkovraha :-) 

Děti vidí svět jinýma očima, než dospělí, myslím, že je to tak správně. Každý máme svoji cestu a pokud ji nevnucujeme druhým, je to v pořádku.


annnie
23. 02. 2021
Dát tip

Velmi pěkný. Tebe už to asi přebolelo, ale mně dnes zabolelo za tebe. A maličko i za králíky - bez kritiky. A ještě si trochu kvoknu na obranu mých oblíbených slepic: co je blbýho na tom, jíst, co mi je dáno? Když my lidi se můžeme rozplývat například nad "biskupem" (toť mi eufemismus, což?) či zabími stehýnky, proč by slípky (který si na rozdíl od nás vybrat nemůžou) měli pohrdnout očima z králíka? Měli bychom jim bejt vděčný, že se postaraj o to, aby ty mrtvý oči na nás nekoukaly...

Tož díky, moc se mi to líbilo. Tip a.


8hanka
23. 01. 2012
Dát tip
aj ja mam starsiu sestru, ktora ma prilis rada medzi kamaratky nebrala...tiez som tuzila byt Winnetouom... bola tvrdohlava, neodprosila, neustupila...zda sa, ze ja sa takou stavam na stare kolena... opat krasne rozpravanie *****

někteří dospělí umí psát dětskýma očima, mě osobně velmi zaujala již úvodní báseň, která nenásilnou formou vypovídá o bolestech a zklamáních v dětství, která pochopíme až jsme dospělí, dávám tip, protože je to moc hezky zpodobněné a vyvolává to živě vzpomínky již dávno zapadlé a v tom vidím klad celého díla

Korála
19. 06. 2008
Dát tip
Je to zvláštně dětský, ale možná tomu pro mě trochu tý dětskosti schází.. Až na těch pár chbějících čárek, ty jsou dokonale dětský :cB

Za báseň**T**

nostalgik
30. 04. 2008
Dát tip
I ti hodní jsou často zahnáni do kouta..***

stryc
28. 04. 2008
Dát tip
Napsané tak děcky, šak ze spomínek tých šeckých. Nekdy si to přečti zas, co tam má byt, to tam nechaj. Ináč pěkné, jak na zahrádce u nás, to sú ale enom řeči, psat mosíš aby to bylo čtivé. Neopakuj sa dokola, ahoj já mosím it neco dělat.

***

Nemám co dodat. Snad jen - je mi to blízké.

Marcela.K.
27. 04. 2008
Dát tip
rupe? Tomu nerozumím...

Marcela.K.
27. 04. 2008
Dát tip
domin.go...tu chvíli, kdy moje setřička místo, aby odprosila, raději chtěla sníst polívku a poblinkala se, si pamatuji tolik let, že pro mě má velký smysl ji zaznamenat. Byly jsme dvě z jednoho hnízda a přitom každá tak jiná... Králici chcípali neumírali...i když jsem byla malinká, pohybovala jsem se i v dospělém světě. sentiment...víš, bylo to tak, chvíle, kdy byla maminka smutná a my vlastně nevěděly proč...představ si 36letou ženu s dvěma malými dětmi, které zemřel muž, kterého milovala... děkuji ti za tvoji kritiku a jsem ráda, že se ti moje vyprávění líbilo i s chybkama :-)

Markel
27. 04. 2008
Dát tip
moc pěkné - T

ruprecht
25. 04. 2008
Dát tip
zatím za básničku... *

Lakrov
25. 04. 2008
Dát tip
Pro domin.go Dík za odpověď, obsahující další pohled na 'textík'. který se mi zalíbil. On ten Tvůj pohled není zas tolik odlišný od mého. Asi tak 'o generaci' :-), takže chápu, že to, co mně připadá jako milé, se Tobě může zdát přehnaně sentimentální. Máš pravdu. Celkově to na nás na oba zapůsobilo příjemně, tak se snad moje prvotní avízo 'neminulo adresátem'.

domin.go
24. 04. 2008
Dát tip
záznamy během psaní: vyrušila mě scéna s blinkáním, přijde mi poměrně zbytečná; možná je to těmi exklamacemi, které příliš vybočují z jinak poklidného vyprávění ('No, fuj!') 'králíci by chcípli' - to slovo mě ruší, 'umřeli' by bylo v kontextu s rázem celé povídky vhodnější 'Někdy je smutná, ale to hlavně , když zlobím...' - tahle věta je příliš sentimentální jinak se mi hodně líbí scéna se zabíjením králíka v kontrastu s poslední větou předposledního odstavce - skoro se chce věřit, že právě zde získává povídka přesah, a i samotný závěr mě nutí k přemýšlení a hledání hlubšího významu v jinak pěkném, ale poměrně banálním vyprávění nebýt těch několika nastíněných chybek, šlo by alespoň podle mě o vynikající dílo, práce s jazykem a výrazivem je vybroušená, četlo se mi to hezky avi back

njn.. mi to schází...

Lakrov
24. 04. 2008
Dát tip
Ať se ví, že to tu je; to kdyby se to někomu líbilo :-) (několik avíz)

Janina6
24. 04. 2008
Dát tip
Marci, tohle je lahůdka. Jako že vzpomínky na dětství asi zatřesou skoro s každou duší, to je bez debat, ale ty tady předvádíš i moc dobrý styl psaní. Četlo se s požitkem.*

Lakrov
24. 04. 2008
Dát tip
> ...také jste v dětství nosili > své sny si tajně do postýlek? Taky. A dělám to dodnes. Zdá se, že z banditů občas vyrostou charaktery (jak moc mi to připomíná dětství na Šumavě). Vrátit se dětského světa nám dovolí řici věci, kterých bychom SE jinak říci nedopustili. Je to, kam se vracíme, opravdu náš dětský svět nebo spíš jeho splynutí se světem našich dětí (nebo s tím, jak ho vidíme/nevidíme)? Taky umím zabít králíka (to jsem chlapík, viď), ale dělám to jen když dostanou tu ošklivou nemoc a je pak těch chloupkatých smrtí na jednoho zabijáka moc. A taky mě nebaví klečet v koutě. Ještě to se sebou zkusím. Něčím mi... já nevím, jak to ř...napsat. Tak budu raději držet... prsty. Dík. Tip a můžu 'rozhlas'? :wq

Oldjerry
23. 04. 2008
Dát tip
Pár drobných zbytečných chybiček naštěstí není schopno zkazit tu krásnou dětskou atmosféru. *

Diana
23. 04. 2008
Dát tip
Ach, ten čas malin nezralých.....***********

Háber
23. 04. 2008
Dát tip
ach*

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru