Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seS Máchou
Výběr: Augustin_Šípek
23. 04. 2008
3
7
1667
Autor
Claire1990
Opouští koně stáj, kopyta víří v prachu, tak básník poznal Máchu, pochopil jeho Máj...
Srdce mrtvé je, a ještě bije
a ňadra chví se jeho zánikem.
Na vlastní pěst až k břehům Itálie!
Po Vašem boku stát se Poutníkem..
Na vlastní pěst! A navzdory všem smíškům,
nám hrdým výsměch snadno unésti.
Vzpomeneme u hřbitovních křížků
na Pána lesů z jedné pověsti.
Vzpomeneme jedné hříšné krásky,
jezero břeh kde tiché objímá,
kterého vodou slzy lásky,
a kolem šírá, česká krajina.
Chci s Vámi jít a slovy život krášlit
a veršem zdobit květy lilií…
Až také jednou padnu čelem na štít,
kéž moje srdce z bronzu odlijí!7 názorů
Claire1990
14. 07. 2008Claire1990
07. 05. 2008
Další z tvých básní, kde onen archaismus "moderní tak v roce 1860" skvěle funguje. Myslím, že v první řadě sám Mácha by z toho měl radost.*
Augustin_Šípek
24. 04. 2008
Bylo by moderní v roce 1860, leč o trochu méně chtěných (?) archaismů by dílku posunulo směrem k dnešku. Sleduji u Tebe určitou zručnost v používání rýmu, ale ten výběr témat by chtěl provětrat.