Romeo z ulice

  Četl Jí verše z knihy Nezvalovy,

  na řasy padlo Jí pár zrnek popela.

  Nervózně žmoulal v ústech cigaretu,

  Ona mu zpívala, i když nechtěla.

  Protože neměl zkušenosti s kovy,

  na prst Jí navlékl prsten stříbrný.

  Možná, že dřív by dala přednost zlatu,

  ale Její odpor je dávno ztracený.

  Jindy zas v parku tráví dlouhou chvíli,

  pod stíny stromů si básně šeptají.                  

  Ona tam stojí v šatech cudně bílých,

  a píseň jara jim pějí slavíci.

  Ona svou písničkou jim křídla nepřizná,

  kytičku růží trhá si potají,

  vroucně Ho líbá na rty chvějící

  a je to Julie, opilá princezna.

  Když měsíc zapadne do roztrhaných mraků,

  alkohol z lahve pije Julie,

  a  užívá svobodu na zrezivělém vraku.

  Vítr Jí hází světlo do vlasů,

  princ – dealer zapálí si joint.

  V srdci ukládá si další nudný den,

  kdy světem bloudili spolu, a přeci sami.

  Princezna se nenechala ani obejmout,

  dnes očima jen mohl líbat její krásu.

  Říkal si Romeo – to jest milovaný.