Životu navzdory

Životu navzdory, navzdory Vám,

nehodna možná toho jména,

básníkem jen, prózou zavržena,

nepadnu hlouběji – už není kam.

Co bylo mi smutkem, přišlo Vám veselé,

kde včera byla jsem, kde budu zítra?

Třeba mě čekají zázračná jitra,

večer mi slunce v červáncích ustele.

Co byla jsem pro Vás? Pyšná jen chérie,

bohém, co neuměl ovládnout formu,

se světem bojoval, bouřil se vzdor mu,

myslel, že talent má pro všechny směry.

Co byla jsem pro Vás? Šedivý střed,

ne zlá, ne dobrá, uprostřed asi,

jenom ne průměr! O to Vás prosím!

Průměr jsou všichni, jeden je svět.

Co byla jsem pro Vás? Povinnost všední,

němou jsem výtku z gest Vašich tušila:

,, talentu máš, ne snahy, má milá,

velicí básníci jsou jenom jedni.“

Čím budu světu? Kamenem ve valu,

poslední v tisíci, poslední ze sta?

Stejná jak jiné snad čeká mne cesta?

Nehodna mramoru, nehodna křišťálu.

Čím budu světu? naděje nová?

Herold už dávno mrtvých pánu,

milenka, co usíná až k ránu

a nikdo její neposlouchá slova….

Dnes bezejmenná: co však bude zítra?

Třeba osud velký čeká na mě!

Bez ostychu přijmu jeho rámě,

opíjím se zlatým jasem jitra…