Rozestláno

Fouraxi, líbánky nám právě skončily, tak mazej usušit to seno! Ono se to ve dvě hodiny ráno přihlašuje na písmák, místo toho, aby to konalo manželské povinnosti...a čte poezii. Ježíšmarjá, koho já bláhová si to vzala...Jo a don´t_worry. :)

Fouraxi, :). Vdala jsem se jednoho večera, onehdá, kdy mi jakože toto dílo docvaklo. Text z hezky poskládaných obratů. A jelikož jsem to prokoukla a mylenka mi věštila pochopení až v pozdejším věku, tak jsem nejspíše zestárla a koneckonců se možná vdala. Nebylo to náhodou za tebe? Z hlediska písmácké seznamky... :)

Mylenko, hodnotit člověka dle toho, co píše, mi přijde hodně scestné i na velký šprým. Jinak samozřejmě, že si všímám. Mám vás všechny v merku - ale jak už jsem řekla, je jasné, že já jsem zaměřená na jinou cílovou skupinu. Proto se mi ty jemné nuance stírají a řekla bych, že písmák je jedna pakáž.

Já se taky cítím s adolescenty dobře, pokud tu ještě někdo o můj názor stojí. :) A znovu přečtená debata mě baví. Ačkoli snažit se o rozhovor s někým, kdo pak vytrhává z kontextu a baví se tím v kruhu dospělých, to mi přijde zpětně jako špatná investice...Tedy měním dosavadní výpověď. Líbí, tip. A do dalších let vše dobré. :)

Já jsem ji už taky pochopila skrz jednoho tvého čtenáře a věř mi, že jak mi to bylo vysvětleno, tak na to nepotřebuju mít patent manželství. (Tebe jen zkouším, mrkho; ale ani onen čtenář mi nevysvětlil, zda je to smutná nebo veselá báseň). Ty asi nevíš, co je ironie a nedokážeš si z jedné komplexní zprávy vybrat to důležité, že? Měj se hezky. Je čas opalování.

BINGO! :) Ne, myslím, že jsem chtěla vědět, jestli je báseň hezká, veselá nebo smutná. Jaká? Neřekneš mi to. Začarovaný kruh. Já tě čtu navzdory ne-avízům. Přeci jen jsem se obracela na ty, co už tu byli, takže jsem doufala, že se dřív nebo později vrátí. Ještě mě chceš na něčem nachytat, má milá mylenko?

V neděli se ti zas nelíbila konstruktivní kritika. Chci tu říct, že jsem nikoho nezvala. Nikoho. (Zas tak podlá nejsem, na tohle dílo si může kliknout každý, kdo má chuť a nervy) Tvá demagogie mě dojímá. moorgaane, víš, že jsi hodnotil? Už v tu chvíli, kdy jsi napsal stanovisko k básni, potažmo k mylence. Ať si tu nepleteme pojmy s dojmy. :) Takže vlastně patent máš, jen je dobré si ho uvědomit.

Se podívej, kdy jsem tu zprávu psala, kotě. O té tvé smějící se jsem ještě neměla ani páru.

Já Fouraixovi v rámci možností rozumím. On chce tušit, nepotřebuje ale k tomu autora, který jeho výklad náležitě podepíše. Jenže to je i moje nazírání. Stručně a jasně, mít kritéria k tomu, aby se báseň "líbila", stačí, aby zaujala. Aby komunikovala a něco sdělovala. Má cesta až do páté večerní hodiny chtěla vysvětlit, že jsem musela rezignovat na ty všechny prožitky, protože jak můžu prožít něco, co ani nevím, co říká?

Fajn. Vzdávám se. Myslím si, že jsme si řekly dost na to, abychom mohly dát prostor zas někomu jinému. Ano, za mě mluví činy a chování, s tím naplno souhlasím. (Ale pro tebe jsem jednou málo zkušená, podruhé už odrostlá střevíčkům...)Radši jsem si komentář k básni pojistila, nikdy nevím, které trdlo ti nenapíše soukromě do zpráv a ty budeš nucena...Achjo.

Já jen doufám, že tuhle diskuzi - potažmo tvé dílo nesmažeš jako minule. Jaký tón mému psaní přisuzuješ, (a já tvému, který ač nerada řadím do kolonky "velmý agresivní až rozzuřený") je čí problém? No čí? Přeci tvůj! :) A najednou už jsem velká holka, žejo? Víš, ty své názory nemusíš nijak prezentovat, ono stačí vidět, jak se chováš. Aneb děkujeme za váš čas, děkujeme, ale už vypadněte...Zatím jsem tu sama za sebe a jestli jsi rudá vzteky z jednoho čtenářského dojmu, tak: dobře ti tak.

Milá mylenko, to, že jsou tu skupinky vím a pozoruji dávno již od začátku svého působení tady, ale stejně mě potěšilo, že seš schopna to říct nahlas a přihlásit se k tomu; tady to zní o to hrůzněji, že možná nepatřím do tvé "elity" a je to snad podmíněno věkem. (ad absurdum, vím jak bych prošla sítem tvé elity a vím, jak na to. Fin+P; ber to ale že nechci se vzdát svých myšlenek a když se mi něco nelíbí, tak se mi to nelíbí) Písmák je víc či míň sociálně laděný prostor, někdo má větší tendenci se zabývát literaturou - protože ho dokáže oslovit, člověk si trénuje vlastní fantazii, rozšiřuje slovní zásobu. A nachází příznivce nebo odpůrce. A někdo má potřebu povídat si o svém bebé a zahalovat to pod roušku literatury. Takové falešné dovádění je mi osobně cizí. O to víc /na druhou stranu/ dokážu ocenit přímost, jednoduchost, upřímnost. I hraní má své meze. A jelikož je neděle, já mám volno a jsem adolescentní, mám chuť ti dokázat, že jsou tu tací - mí vrstevníci, kteří dílo pochopí (snad a nebo jen naoko). Ještě se rozmyslím, zda si budu hrát natolik, že je přizvu na menší dýchánek.

Ale stejně: Co je to za stupiditu, že ještě čtenář si dovolí něco chtít, když vše, co chtěl autor napsat, konečně napsal výše, že? Já se usmívám. Vysvětlit báseň nechci, neb stejně mám dojem, když už mi nedalo nic samočtení, že bych tvou dovysvětlenou verzi o všechny aluze a mimojazykové zkušenosti stejně nepřijala. Já ti, mylenko, ztrátou svého drahocenného času chtěla jen dopřáti zpětné vazby adolescentní dívky, která s tvou básní zápasila. Nic víc. O statistických údajích u tvé básně mám a měla jsem přehled. Taky mám v merku zatím všechny veřejné komentáře tady. Samozřejmě, že každá báseň má své čtenáře. To jakékoli v uvozovkách to jen podtrhuje, ale na druhou stranu - spojení "své čtenáře" je tu myšleno "jako své příznivce, kteří čtou s kladným ohlasem", ano? A to musíš uznat, mylenko, každý čtenář je čtenář a že nejsem "čtenář téhle básně" neznamená, že si ji nemohu přečíst. Nebo nedejbože vyjít s kůží na trh a jít proti proudu proti skupince, co si (navzájem!) tipuje díla...Je to můj problém, mylenko, a taky jsem s tímto problémem vyrukovala na světlo boží, aby bylo vidět, že problém mám a možná se od předešlých čtenářek dozvím, kde vězí...Ber to tak, že já jsem šla do risku, ty jsi jako autorka už mimo hru, která může říct a koneckonců už jsi řekla: "Možná to chce něco si odžít, aby člověk dokázal chápat. Ne, nechci narážet zase na Tvůj věk... jen narážím znovu na Tvé "chtění" pochopit moje básně, které mně jsou jasné a jen v nich popisuji své pocity a prožitky (...) To, že se Ti nelíbí, neoslovuje Tě, to už bude spíš Tvůj problém, než můj, co myslíš?" Zajímá je myšlenka, že kdybychom se pod cizím dílem náhodou setkaly s tím, že dílo je špatné - je to problém autorův? Chápu to správně. Taková filosofie by mohla být rozvíjena ad absurdum.

Mylenko, jasňačka. :)

Mylenko, ty asi víš, že tvá poezie mě tolik neoslovuje, ale přesto… Naše poetické vidění světa se může míjet, snad mi to však nebrání v tom, abych ti něco málo k téhle básni napsala. Je konkrétní nebo abstraktní? Těžko říct, protože syžet může být zcela konkrétní, ale zpracování je natolik zobecňováno, až se pro mě v konečném výsledku stává básní abstraktní. Proč? První čtyři strofy popisují jakýsi bludný čas před svítáním. Snění. Beru si tu báseň a nepídím se, co jsi chtěla říct ty, jakožto básnířka, ale co mi říká báseň samotná. Touha, chvění, pěnění. Snažím se nevytrhávat z kontextu, ale může to být sen o touze nebo skutečnost. Upřímně, nevím s tím rady. Ono kódování není nijak složité, používáš slova z erotického lexikonu velmi obnošená, trochu i odřená, jak se pořád používají k nějakým erupcím. Spíš v tom vidím neobratnost, šifrování pro to, že to nechceš říct (hrubě?) nahlas. Tím pádem si tu báseň mohu interpretovat jako nějakou nedomrlou, řemeslně nezvládnutou milostnou báseň. Ještě není ráno, protože je tma (v příboji pění/tma; příboj ale není vyvolán tmou, že?), ale taky není hluboká noc. Snové bezčasí. Jakoby rozestláno bylo pro metaforické připodobnění k otevření, k blízkosti, která je vyvolána nejen touhou a chtíčem, ale taky důvěrným příšeřím. Poslední strofa má potřebu pocity konzervovat. Mám na mysli, že se tu – snad náhle – objevuje tělesno, do kterého se zapisují dluhy (erotické, snové?) a tetuje (bolestivě) výkřik. Na to, aby to byla hezká milostná báseň po obsahové stránce, bych ji za prvé musila rozumět. Vědět, kdo je on a že k němu ono ego chová minimálně sympatie. Lépe řečeno, že milostnost je oboustranná. A za druhé na mě poslední strofa div neječí svou agresivitou. Po takovém ledabylém snění, kde se objevují doteky, co spolyká tma a objímání, kapky – ani se nebudu ptát po čem…, je poslední sloka takovým vykřičníkem. Poslední verš mi vyznívá nanejvýš ironicky. Asi tak, kdy žena promluví o svých nejtajnějších přáních a pak, když už se realizuje a muž je pohlcen chtíčem – čubičko, drž, tak si to přeci chtěla! Výsměch předešlé náznakové, tušené erotice a vracím se zpět k názvu básně. Rozestláno. Všechny v básni použité reference směřují k posteli. Od názvu po ty všechny zadrhnuté erotické paklíče, ale přesto ji nerozumím. Ano nebo ne? Chci tím říct, že pro předešlé čtenářky ta báseň promlouvá. Já jí nerozumím, ačkoli jsem se vzdala cesty autorské a vydala se aspoň k zážitku subjektivnímu (který se může míjet s autorským záměrem). Mohla bych jí vytýkat malou osobitou invenci, srozumitelnost až po minimální sugestivnosti projevu. Nechci odsuzovat, že kolikrát zmíněný terminus technicus „písmácký styl psaní“ vidím právě v tom, že volný verš je natolik rozvolněn, že určitými slovy ztrácí význam nejen ta slova, ale i jejich použití. Že mi v kontextu neasociují další možnosti, neslepuje se mozaika celistvého charakteru, ale naopak se rozbijí. Taková slova chápu jako vyprázdněná, která sice promlouvají v tom prvém počátku. Vidíme: rozestláno → chtíč → chvění = milostná báseň. Chybí mi silný prožitek. Pokud se zamyslím, ztrácím se v básni, v jejím sdělení. A pak jsem zas na začátku. Mohu zas operovat s tím snem a možná, že by mi to vyšlo. Že by střípky opravdu zapadly do mozaiky. Já to nevím. Báseň mě míjí, nerozumím jí, proto nemůže dojít k tomu prvnímu aktu souznění z mé strany – a to ztotožnění. Prožití básně. Nevím s čím, nevím jak. Chtěla jsem jen (pro sebe ukázkově) naznačit, jak známá slova jsou ošemetná. Jak středoproudé sdělení – naznačený niterný prožitek může být pro někoho jen nadýchaným blafem. Taková láska nebo erotika mi přijde pouze jako NAPSANÁ (plochá) a chybí ji jeden zcela markantní rozměr – být básni pro jakéhokoliv čtenáře i PROŽITOU básní (nespojovat s autorským prožitkem) :). Posílám všem zúčastněným avi, už proto, že nejspíš stojí na jiném břehu a vidí to jinak. Jsem rozestlaná ke všem názorům. A není to tak, že kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde. Já se opravdu snažila.