Druhá diagnóza

Jak podzim, jak mrazný dotek zimy

Se cítím ve své pyšné lítosti

A ruka znavená bez smyslu píše rýmy,

Duše napůl cesty už nemá starosti.

Písmenko v sešitě se náhle mění v říši

Tichounké: spi! Mi šeptá do vlasů.

Zmatená barvami v černobílé výši

Čekám, až zachrání mě křídla pegasů.

Víš, děvče, já rozumím jen místy

Tomu, co se děje v nitru tvém.

Je v tobě smrtelná dávka pesimisty,

Řek´doktor a psal: otrava životem.