Návštěvní hodiny

Byla jsem po dovolené, čtrnáct dnů u moře s manželem a dcerou...prostě nádhera. Vrátila jsem se do práce, za týden pět dvanáctihodinnových směn (to aby mohly na dovolenou kolegyně - to je daň práci, kterou dělám)... a dovolená jako by nebyla...jo, Lakrov, rozumíš mi. Přečetla jsi i to, co si ani já sama při psaní neuvědomila...teď bych to strčila do škatulky s nápisem UNAVENÁ :-) Neboj, už je líp a díky.

Je to smutné a takové -- bezvýchodné. Skoro jako bys to nepsala Ty, protože Ty většinou cestu dál aspoň naznačíš. TOhle je změna. Něco se děje?

No pocitovka...

*

Do "hloubky" kritizovat nehodlám, obrázek je to přesnej, kdo se umí koukat, viděl ho mnohokrát a pokud to je člověk, byl i mnohokrát dojat. Taky si myslím že to nejni povídka. On to je kousíček číhosi života. Seriál "Svět lidí". Tentokrát díl "Smrt milovaného otce" , .......... Všichni v tom hrajeme ať už se nám to líbí, či ne...... A vůbec: Ty kategorie jsou někdy naprd :-)

Povídka to asi fakt není, protože nemá ty části jako například zápletka, rozuzlení atd. Ale je to moc hezky napsáno. Je to popis smutné situace, plný citu a pochopení. Tohle by vždycky mělo vzít za srdce, pokud nějaké srdce máme. Třeba je to báseň v próze? T****

víš, včera jsem zapalovala svíčku - dnes by měl můj tatínek narozeniny, kdyby byl... ale není už přes třicet let... a dnes nejdřív Háber, teď ty... */

Jiří, jsi jeden z pěti, kteří to tu četli, takže to není zase tak špatné skore a tuším, že se k Tobě někdo přidá ;-) To jen ta diskuze přidala na celkové návštěvnosti :-) A dík, za porozumění. Ale není to jen o úmrtí blízkého člověka, je to i o čase nám daném. Každý z nás jednou může přijít na návštěvu "pozdě"

Povídka, reportáž, fejeton, co na tom sejde, jak nazveme kamínek z mozaiky lidského osudu. Jsem možná jediný, koho dojímá příběh úmrtí blízkého člověka, příběh nejen mnohokrát popisovaný, ale mnohokrát i prožívaný... ***

Fajn:)

Už je to MIMO... a máš pravdu, povídka to není. Spokojen? Tulipanko, také je mi líto, že jsi TO nenašla, ale víc vám pomáhat nebudu. To už závisí na každém čtenáři, co si z toho odnese :-)

Už je to MIMO... a máš pravdu, povídka to není. Spokojen? Tulipanko, také je mi líto, že jsi TO nenašla, ale víc vám pomáhat nebudu. To už závisí na každém čtenáři, co si z toho odnese :-)

Tak jsem asi blb a nevím, jak má vypadat povídka. Co naplat.

Řekla bych, že tohle téma už je takové často popisované. Pokud má vzít někoho "za srdce", tak už asi málokoho. To "mezi řádky" jsem také bohužel nenašla :-( Ale jinak je to celkem hezky napsané.

Dobře tedy, na Tvé přání to dám jinam. Myslím, že číst mě, je pro Tebe škoda času...jsem pro Tvé vnímání světa, příliš jednoduchá :-) Čus.

Přečetl jsem to třikrát. Povídku jsem v tom nevynašel.

No, Keny už zemřel loni a manželka bude rodit až v říjnu, takže zatím klid. Nicméně držme se tématu. Uvádíš to jako povídku, tak bych si rád přečetl povídku a ne záznam nějaké bolístky. Byť tedy se seriálovým háčkem pro sequel.

Bavíme se o textu, který si nedokážeš přečíst...moje emoce do toho nepleť a mimochodem, má to i prolog. A jestli mi nerozumíš, docela Tě lituju, ovšem, to je tak vše, co mohu.

P.S.: Co Tvoje, Návštěvní hodiny...pokud tedy ještě máš koho navštěvovat?

Tak bavíme se o textu nebo o nějakých Tvých osobních emocích?

Jak pro koho, Pišto...zkus se zamyslet, co ti sděluji...no, ještě jednou :-) Nauč se číst i mezi řádky, prosím.

Není takový "postřeh" na povídku trochu málo? Veskrze mi to evokuje představu Nemocnice na kraji města po XY letech. Karel už zase pije.