..nicněnka pro narriel..

   cestou brázděnou kříži s ulynčovanými laněmi

     přišel během včerejšího soumraku kouzelník a jeho malý povzdech

        a poslední narudlé světlo zapálilo krempu jeho černého klobouku,

          který vzplál do šera a do oparu mohutným pomalým plamenem..

             tedy s hlavou klobouku prostou a se rmenem na rtech

               zasedl mág ke klavíru spícímu vprostřed obilných lánů,

                  a v bílé vile na kraji polí jste si zatím  –vy, slečno-  právě počala napouštět vanu..

                    a jelikož včera v noci –vlastně bylo již spíše k ránu- jste prohrála s malým vozem

                       ve svlékacím pokeru  -smutní lidé totiž neumí nic počastovat ani malou snahou-

                          vstříc oknům svlékáte se nyní , aby si Vás vítěz mohl užít       …..nahou.

                               /ctí a slibem jste do nahoty spoutána..       od soumraku skrze tmu až do rána.

                                   mezitím kouzelník, pro kterého nebylo nikterak nikým posláno

                                      vybral ptáče z mezistruní a vyškubnul mu zobáček

                                         /..ne a ne.. ale to víš, že ano../   a ptáček mohutně krvácí v rubínech na klávesy

                                           a hned je tu hudba..             za vilou zašuměly údivem  lesy

                                              a vzdor bezvětří vlnit se začalo obilí..

                                                 Tvé nahé prsty se zrovna zapínání chopily

                                                   aby odepnuly brož a nechaly Tě tam stát již zcela nahou

                                                     když odnikud s tichým bzučením, na vlnách se k domu nese

                                                       ječmenem a polní travou na tácu kůzle z kůže stažené..

                                                                               odbily hodiny – už je deset

                                                          a Tebe to až ke stěně zažene..

                                                           a kouzelník uhodil prsty do kláves a rubíny zaryly se do dlaní

                                                            z pod tácu, zpod té žulové desky rozlehlo se skrze akordy uširvoucí hekání

                                                            sodomické fresky začaly se malovat po stropech Tvého vinného sklepa

                                                            tehdy paleta nejvíc ze všech barev vládne rudou

                                                            a kdysi tak známé srdce ve skleněné vitríně čím dál tím pomaleji tepá

                                                            na obzoru zvedly se víry v obilí a brzy už tu budou

                                                            tak co by sis přála teď? být statečná, hluchá nebo slepá…?

                                                            víry už vletěly oknem do pokoje a z vitríny ukradli Ti to tlející maso..

                                                             fúú, letím s ním pryč..  padla tma jak satén, vyšel Malý Vůz

                                                             a nadšeně se kochá Tvou rozklepanou krásou..

                                                            a kouzelníkovi dlaně mezitím už skoro splynuly s rubíny

                                                          na dvorku za domem obcují  heleny s netvory a andělé s chudými

                                                   v tom kůzleti odnikud vyrostla bělostná dračí křídla, kouzelník vstává od piána

                                              a chápá se rydla

                                          kůzle letí k noční obloze a stále z něj crčí krev

                                      zatím do žuly tím nástrojem ten vysoký muž bodá a pidlá

                       dokola pořád ta nádherná hudba, ten nářek, ten sten a řev

                       až najednou vše pomine, vše zmizí a jen na kraji zahrady

                       šumí tiše břízy

                       a ve sklepě láhev rozbitá tím krutým exorcismem víno ven klokotá

                       kouzelník odchází cestou lemovanou hořícími kříži

                       a Ty?                                Tys zas paní svého života