Začínám se bát...

Tak dialog? Nechme stranou špatný rytmus a řemeslnou stránku vůbec... a věnujem se jinému, a to účelu. Lze se totiž tázat spolu s klasikem: a komu tím prospějete? Jistě je možné zveršovat recept na kuřecí polévku, průběh vlastního pohřbu, návod na obsluhu pračky, coitus iterruptus se sousedkou... ale k čemu to? Poezie se dotýká tajemství. Prostředky volí autor a nechť jsou jakékoliv, vždy platí: Básník odhaluje pravdu tím, že proniká k podstatě, běžným jazykem nedostupnou zkratkou přímo na dřeň skutečnosti. Témata zůstávají po věky stejná. Ovšem pohled na ně by měl překvapit - svébytností, novostí, jedinečností - abychom jen nepřemílali ixkrát předchůdci povětšinou daleko lépe přemleté zrno, nevařili pětadevatenáctý odvar z dávno vypitých čajů. Čím víc je uděláno, tím těžší je přidat alespoň maličký vlastní příspěvek. Jenže kdo řekl, že to má být jednoduché? Z tohoto pohledu, tj. jako literární (rozuměj umělecké) dílko je tento text naprosté fiasko. Zpuchřelý kolovrátek, kterých napíšu (bez chyb)dvacet při ranní hygieně, a když mám náladu jsem schopen v "lepších" verších z patra plynule mluvit. Ale to vůbec nic neznamená.

Slyšela jsme o epiduralu i o všech těch ostatních oblbovadlech, v sedmnácti jsem to ěmla strašně nastudovaný, ale zároveň by mě lákalo zkusit si to prožít....no, tak zatim mluví hrdinka která to řešit nemusí, uvidíme co bdue dál...ale už zase začíbnám šílet..:)

jo, já chápu že pro někoho pravděpodobně zkušenějšího než články na rodine a vlastní představy je to k smíchu... :)