jen kapka..navíc..

kroky jsou pomalé, a tiše odcházejí spolu s listím ve větru a ustřižené vlasy odlétají do polí slunce v zádech a pod sebou jen šedo příliš plná hlava pocitů, lidí.. příliš věcí na jednoho druhému je to nepředatelné a ty přece nechceš pochopit tolik bych si přála...aby.. jen jeden malej stisk, jen náznak toho, že si nejsme tolik cizí a že dál nepůjdu sama zůstaneš mi jako jizva jsem tím ujištěna každým dalším dnem protože,.. však víš dám ti trs rozkvetlých trav jsou červené jako večerní nebe, a stejně bolí až na dno srdce.. odkazovat je tak snadné ale jednou, jednou se veškerá bolest probere.. propadnu písečným sítem a zůstanu odkazem v zemi po kterém budou další šlapat stejně jako zaživa ale doufám, doufám, že po smrti se roztpýlím do všech stran... a pak mi snad už bude dovoleno.. být u tebe