Strach před odletem

Dvě křídla, dvě ruce, dva sny,

dva dny, tož ruce podejme si.

Dvě křídla, proč mne tolik děsí?

Odbíjí deset, svět tmavomodrý, krásný.

A kdyby železná mě neunesla křídla,

kdyby se tříštil sen o bájnou Atlantidu,

kdybychom ztroskotali a strach stál u kormidla,

ne mně. To vám Bůh dopřej klidu.

A bílé růže vybírejte z květů,

z mramoru pomník – fotbalový míč…

Z všeho mám strach a nejvíc z letu.