Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZapomenuté nádraží tak akorát na zázrak
22. 09. 2008
21
41
5853
Autor
baronka
Zapomenuté nádraží tak akorát na zázrak
V kapse poslední pětka
kus za Prahou básník
rozdává bezdomovcům
prorokům z háje pomerančovníků
Atentát ve vaně
Po ametystech klouže noc
'Co to máš pod žebry
žebravá katedrálo'
šeptne do ucha tichu
Králíka plnotučné samoty
vhodí do vlaku
a odjíždí
na prahu rána
na Prahu
Vemeno paměti ustřikuje darovanou báseň
o letence do noci
41 názorů
...a odjíždí
na prahu rána
na Prahu
Vemeno paměti ustřikuje darovanou báseň
o letence do noci
"...jo vidím paměť jako obrovské vemeno
plné mléka vzpomínek"
Ano, to je podstatné - mléko vzpomínek - nezbytné pro růst a život.
(Zatímco doba je spíše chudokrevná, spíš pudr a benzín, paměť vyzobaná jak německý domácí.
sestricka.slunicko1
16. 10. 2008
Kdysi mi Kdosi řekl
že jsem barbar poezie
tu kytku jsem si dala na klopu
a Svět si poposedl o kousek blíže
Je již podzim a na čase
připnout si ještě než bude mráz
tvojí květinu
Děkuji až vrchovatě
T* - neustávám ve čtení. Je to inspirativní, krásné á sem moc rád, že jsem si tě rozklikl baronko veršů.
takia
ten básník na nádraží rozdává bezdomovcům
svojí novou knihu
pak nastoupí do vlaku a odjede
kus za Prahou
že je to nádraží
je zahrnuto v názvu
připadá mu jako katedrála
přečti si to ještě jednou
pomalu jako při procházce
Díkykytka
sobeanonymem
06. 10. 2008
Kdysi v Podolí u bazénu
ke kávě rozdávala jsem
místo sušenky
pár Slov
V pavučině času
jak rosa
chvějí se okamžiky
Johann Wolfgang
děkuji za zastavení
kdybys šel kolem
upekla bych šátečky s ořechy
Johann Wolfgang Mária Amadovič
25. 09. 2008hana kupčíková
24. 09. 2008
Velmi děkuji za kritiku
jsem barbar
zúrodněný mozolnatou dlaní
otce sedláka
jo vidím paměť jako obrovské vemeno
plné mléka vzpomínek
Nudy
nudy bych se bála
tady mám nejednoznačný dojem, na jednu stranu nechceš, aby báseň byla jen tak o ničem, na druhou stranu to na mne působí, že si možná i děláš legraci tím, jaké prostředky používáš ...vemeno paměti... králika plnotučné samoty..., ale také to docela dobře jde, jen mému konzervativnímu uchu se to nechce přijmout. Samozřejmě jsou zde i hezké věcci - na prahu rána na Prahu, to třeba má vtip, nebo letenka do noci, líbí se mi, jaký prostor, možná až vyzývavě velký ponecháváš čtenářovým asociacím, no rozhodně se nenudím.
Je políbená Nádherou
kde ses toulal
z mostu labutím si házel
lekníny svých básní
*
Ten Franta je fakt na ránu pěstí
nevidí tu nadílku
v pět ráno
v podchodu Mosteckýho nádraží
když otevřou bufet
Tak už se probuď andílku
povídám jen tak jedný cikorce
co tu kdysi zapoměl Čingischán
a vůbec nemám pomyšlení
na sex
a to slunko nad perónem
je vlastně
opožděná vánoční nadílka
... pomerančů,
vlastně jen jednoho velkýho
a pro všechny
pro nás všechny
co nikam nejedem
kterym stačí
jen to ráno
a trochu tepla
a že možná
zas bude
pěknej den …
*
------------------------------------------
... každej den i noc stojí za to ...
*- ... ... když je nám dopřáno ho prožít ...
Ty máš imaginaci! Nádhera. Jsi volná ve slovech, mám pocit, jako bych viděl tvoje křídla, ale ne andělská, nýbrž holubí...
Beato
proroci z háje pomerančovníků
viděla jsem je dole
v Eilatu
zrovna se vycházející Slunce koupalo v moři
bylo tak rudé
Díky za zaskočení
a kritiku
"Zapomenuté nádraží tak akorát na zázrak"...to je pěkné a pak "na prahu rána, na Prahu"...+ další verše...Trošku mě tam ruší proroci z pomerančového háje (přijdou mi těžcí v možnosti lehkého)a atentát ve vaně (asi díky Kryštofovi)...