Blues o staré viole

.....

Ve zmrzlých dnech rolují cesty spousty kapek a struny slunka spí pod rohoží -- Mám krásnou violu se sklerózou jak je stará ale bojím se jí dát pryč a tak ji přenáším z místa na místo z díry do díry šoupu s ní A vždycky když je zima až slova se lámou o rty si ji vezmu jako děcko na klín a hraju smutnou a teplou melodii o jejích rukách a o ní samotné Až nakonec - věřte nebo ne - mi samo nebe s tou spoustou hvězd zaswinguje nějakou tu moji oblíbenou a já pak budu usínat a myslet na ty momenty co mě kdy sebraly a přepadly na všechna ta kola co jsem roztáčel Ale hlavně jí neříkejte že jsem usnul... řekněte jí že jsem s ní jen přestal pohupovat odkládat ji a znovu si ji brát protože po mně přijdou zase jiné ruce a dlaně a prsty které sotva od mých rozezná...

---