Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKonečně štěstí
06. 10. 2008
7
8
1325
Autor
kristufek_fousek
Na stole nejspíše neleží popelník, do kterého by člověk nemohl netípnout cigaretu
a rána jsou příliš daleko
na stole neleží ani kousek naděje.
Nejlepší přátele jsou na míle daleko, a smutek zakutaný až příliš hlluboko pod zblitými prostěradly
a rána jsou příliš daleko
ač to mnohým nezměrně vadí.
Ono devatenácté století je pryč
a ta metafora pohodlnosti také úpně vprdeli ( mnozí mi snad prominou vulgárnost ) zkrátka utopena nihilismem alkoholu
a člověk ztrácející formu, sočástí Vašeho světa pěkných lidí oděných Vašimi představami.
Zkrátka ztrácí formu.
Dali-li byste pokoj, konečně, na chvilku, démoni pokušení.
a rána jsou příliš daleko
na stole neleží ani kousek naděje.
Nejlepší přátele jsou na míle daleko, a smutek zakutaný až příliš hlluboko pod zblitými prostěradly
a rána jsou příliš daleko
ač to mnohým nezměrně vadí.
Ono devatenácté století je pryč
a ta metafora pohodlnosti také úpně vprdeli ( mnozí mi snad prominou vulgárnost ) zkrátka utopena nihilismem alkoholu
a člověk ztrácející formu, sočástí Vašeho světa pěkných lidí oděných Vašimi představami.
Zkrátka ztrácí formu.
Dali-li byste pokoj, konečně, na chvilku, démoni pokušení.
8 názorů
zajímavě napsaný, má to něco do sebe; čtu si to potřetí a zjišťuju, že se mi to líbí .. dávám TIP
To mi připomíná, že nejspíš pojmenuji svého psa Lord Henry. Nebo Baron Prášil. Ty praštěnče! ;o)