Srdce

Srdce bije, touhou září,
já neztrácím úsměv v tváři,
zelená i červená je rasa má,
boj o život umírá,
nevím, co ještě říct,
snad jen to, že miluji a chci si vzít,
vzít si muže svého srdce,
ať je to Martin, nebo Jose.
Červenám se jak řepa,
nevím, snad jsem příliš sveřepá,
jsem jak polní stádo, co mizí někde v dáli.
Jsem jak láska, kterou jsme nikdy nepoznali.
Chci jen žít a milovat. Koho? Tebe, lásko má, muži mého srdce.
Jsi jak voda, co v řece teče,
jak padlé hedvábí, bourců cit a svět, co nevábí,
jsi jak láska veliká,
milenkou jsem králíka.
Zelený cit, modrá touha,
láska mou hrudí cloumá,
jsi jak kopretina, lásko má
chci Tě, chci se s Tebou milovat, žít a nezemřít, Tebe za muže si vzít,
Jsi moc daleko, ale co na tom, miluji Tě a chci Tě pak i potom.
Co je láska, ptáš se snad?
Přece to, co Ti chci dát.
Milování je jen touhou lidí dvou, láska je našim posláním, něčím, co bolest zahání....
láska je darem i otěží, láska je lékem i zátěží.
Láska je mnou i Tebou, láska, bez které Tě ruce zebou.
Láska je život i smrt, budem žít a milovat se, na sebe hledět, povídat si, být sami sebou a rozumět si, miluji Tě, lásko má, miluji Tě, muži mého srdce,
chci si Tě vzít a vezmu si Tě, o ruku Tě požádám, víc si toho nepřeju, chci jen Tebe, lásko má.