Písmák Zapomínání
Vlnolam smutku a záplavy slzí
Slova co zabíjí a taky mrzí
Nenávist, která Tě drásavě svírá
němý křik, bezmoc a bezduchá víra
5 let
Je to pět let… co těch pět let znamená.
Krutou něžnost, skrytou válku… stát tu vpase zlomená…
vcelé své nahotě – však Ty mě dobře znáš…
a lež zTvých úst sladce chutná, když mě objímáš.
Srdce krví prolité
Bývalo srdce krví prolité
a na víčcích očí stín,
teď něha je jak mléko rozlité,
zasype hlínou splín.
Tebe...
Roztávám jak led, taju jako sníh
a Ty. Ty si mou nadějí.
Statisíce hvězd, měsíc na nebi,
možná, že ti všichni se nám jenom vysmějí.
Stačí říct: "Díky"
Stísněně, jak kapka deště,
omezená prostorem . . .
Zářivě, jak letní slunce,
letící na obzorem .
To je on
Černé peří havraní,
to je jeho vlas.
Milióny bez konců,
měří jeho čas.
Bolest
Dlouhé drápy zarývá
do hlubin mojí kůže.
Nepláče nad osudem,
dělá to, co může.
"Živý" sen
Vzplál a oheň přinesl mi,
dal ho do mých křehkých dlaní.
Pouze oblak rozpuštěný,
se svírání ohně brání.
Mrazivý dech
Zas usíná mi vnáručí
a letí, křídla zlomená.
Zmámí Tě a donutí,
padnout na Tvá kolena.
Osvobození
Studánka naplněná krví,
letících střepů zvesmíru.
Zázraky smrti Ti vmysli tančí,
pocity šité na míru.
Píseň temnot
Pod taktovkou smrti
a černého pláště,
zpívá píseň ohně,
zpívá píseň záště.
Zapomenout
Neusínám s nářkem snů,
i když občas bolí,
že člověk světlo nevnímá
. . . a Ty se mi ztrácíš.
Tvář
Sametové slzy zamčené ve zdech oblaků.
Horské dráhy těl jsou jako poupě růže.
Klíče kněžnosti, do světů tichých zázraků.
Otisk vlahých rtů do svitu Tvojí kůže.
Otrok
Bez vnímání hříchů, bez vnímání nicoty.
Bez vnímání strachu, bez vnímání samoty.
Půjčila si lásku, s čtyřprocentním úrokem.
Nezbylo jí nic, než stát se jejím otrokem.
Smrt citů
Na cizím hrobě nechci stát
a prsty kvítí objímat.
Hýčkat si v mysli přeludy a hříčky
a cítit plamen sněhobílé svíčky.
Ďábel
Tiše mrazí ostrým žárem,
daní city, vraždí lásku.
Nastavuji svoji duši
i svůj život dávám v sázku.
Život
Slzavá údolí prošedlých lásek,
prošláplá cestička pokleslých víček.
Život je mozaikou z vyrytých vrásek,
a slzy v něm jenom tisíce sklíček.
Oběť
Mrtvolně bledá,
se srdcem na dlani.
Vobjetí paprsků,
bojí se svítání.
Křik v tichu
Bahno vhlubinách rozšafných snů.
Mlčící oltář a křiklavé slunce.
To všechno kdysi mi dávalo smysl,
to všechno mělo svůj posvátný řád.
? ? ?
Co lidi nejvíc rozzuří.
Když něčí štěstí naroste do extrémních rozměrů.
Je na čase vzít nůžky a přistřihnout ty křídla lásky a radosti,
když nemůže je vlastnit.
Hledání
Jsem jako maják na moři,
zhasínám světla vábivá.
Jsem ozvěnou skal, pohoří
i slunce, které zářívá.
"Čím víc, tím míň . . ."
Čím víc Tě mám uvnitř sebe,
tím míň v těle proudí krev.
Kotrmelce našich duší
synchron dávno postrádají.
Osiřelé duše
V oblacích i nebi
jsou světla, která září.
Rozplynuté kapky děště,
milióny tváří . . .
"Krásný" ztráty
V zjihlém srdci slzavá údolí
z vína a krve zlomené lásky.
Šrámy života prý jednou přebolí.
"Žongléří, začněte zavírat sázky. "
Láska až za hrob
Místo srdce kámen,
duše z olova.
Na rtech tiché: "Amen"
. . .
JSI . . .
Jsi vílou lásky, temných snů.
Jsi vládce vodních plamenů.
Jsi vesmír kolem oblaků.
Jsi klíč od světa zázraků.
Láska na ostří nože
Jak v hrobě lesní víly tančí, šero láme rudý svit.
Dlaně, bříška prstů, hrdě mění se na ostrý břit.
Koupu se v té krvi vášně, srdce tepe víc a víc.
Vysáváš mi ze rtů život, bereš kyslík z koutů plic.
Lihová světla
Letí jako motýl
v zhluku barvitých těl.
Přijímá sny lačně,
dělá to, co vždycky chtěl.
Získat svůj sen
Jak bezkřídlí anděl
brouzdá světem sám.
Se smutkem kouká
vzhůru ke hvězdám.
Kázání
"Tvým vrahem je pocit
bezedných lásek.
A tělo chřadne,
přibývá vrásek. "
Anděl Tě nezmění
Pukliny ve skalách
plní se krví,
prosbami andělů
s křídly z papíru.
Tvá moc
Bezruká touha,
slepá vášeň
šli stezkou krveprolití.
Procitli v nebe
Sen věčné noci
Až s tmou splyne Tvoje tvář
a nad ní bude důkazem stát
ďáblův šíp či svatozář.
Budeš mít na rtech úsměv strnulý
Sen
Když nemůžu spát
a Ty usínáš.
Na víčka Ti padá stín.
Neusínej,
Ve víně
Na sklenkách útlých
jsou otisky rtů.
Zářící jasně i
přes černou tmu.
Srovnání
Jak horká láva v sopce
proudí naše krev.
A rozplynutému oblaku
se podobá náš dech.
Přízrak
Den je holý život
obohacen nocí.
Noc se stává
láskou . . .
Bez lásky
V rukách Tě svírá jako prach.
Z té touhy přepadl mě strach.
Jak tělo žízní po sevření,
po trošce lásky, která není . .
Obraz
V Tvých očích se zrcadlí
ten obraz mlčení.
A srdce na dlani
vůbec nic nezmění.
Lži
Temnota pohlcuje stíny
a šerem plá teď slunce svit.
Polibky snů se mění v miny.
Život se zaplet v hustou síť.
Doteky snů
Vždy přijde večer
teplý stín.
Sváže mě pouty
do peřin.