Lži

Temnota pohlcuje stíny

a šerem plá teď slunce svit.

Polibky snů se mění v miny.

Život se zaplet v hustou síť.

Nocí se halí do tmy krása,

stříbrná světla, zlatá tvář.

Teď směska lží je Tvoje spása,

šlechetnost zajme božský lhář.

Černý je anděl svaté duše,

mučí Tě, svádí k běsnění.

Voda i víno chutná suše,

prázdnota lásky bez snění.

Tvůj život . . . hrstka prachu.

Sfoukne ji vítr, spolkne zem.

Bohatýr, tělo plné strachu,

bázlivě střeží si svůj den.

Slzou je voda plná soli,

nenávist láska . . . možná víc.

To jsou ty rány, které bolí

a v holých dlaních nemáš nic . . .