Tequila

Dívka s modrou mašlí

u baru, půl noci, rána půl,

před sebou citron, sklenici a sůl

a dáš-li

vezme. Nebo ne?

,, Tequila je, pane, pravda světa,

opakuje životní triády

tak trochu od konce.

Jednoho léta

se narodilo dítě.

Šklebilo se, jakoby kouslo do citronu

a nebo do slunce.

A tequila teče jako voda,

pálí a nechutná.

Baví však, a rychle utíká,

jediným douškem mizí a zaniká,

opijí,

konec.

Stálo to za to?“

Jak daleko jste zašli?

Dala ti? Nedala?

Měla bílé prádlo s mašlí,

možná se usmála…

,, Naposled v životě lížeme sůl

zředěnou slzami,

s pokorou a bez odporu.“

Zdali ses jí dotkl?

Přiložils ruku k dílu?

Jen stál a poslouchal

chvalozpěv na tequilu

ta modrá mašle tě však láká…

Nechá se pozvat na panáka?