Smířená

pamatuji si ještě
vůni kaštanů i listí padající
ticho co čmárá po hřbitovní zdi
podivné stíny

a světýlka svící

utíkám večer

se stmíváním domů
maminka usmívá se
neboj se těch stromů

zas slyším ten úzkostný strach
schovaný v  domku hřbitovním
možná že leží na márách

a já  tam budu ležet s ním

.

mrtvých se nemusíte bát
ti už vám nikdy neublíží

to jenom živí

umí ranit...

i s tím vás život

přesto jednou smíří