Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seStopovaná
02. 12. 2008
17
15
1338
Autor
Marcela.K.
ztišení
v kterém poslouchám
sebe
když uvnitř
Tebe mám
a vím
že nikdy nejsem sama
protože v daru
který jsi mi dal
mě držíš stále za ruku
nešla bych bez Tebe už dál
poslouchám
ráda Tvoje slova
v šumění listí na stromech
ve větru
který mraky chová
ve chvílích
jenž mi berou dech
pod kůru si je schovávám
jak psaníčka
z těch dětských her
a po tvých šipkách
půjdu dál
i když mi dáváš na výběr
15 názorů
Co zůstane nám z dětských her
zabodnutá šipka v dlani
psaníčko se slovy "už víš?"
uklizené do ústraní,
lásky vyprázdněná číš?
To není mnoho na výběr
***
Marcela.K.
02. 12. 2008
ano, je to možné, vycházím z toho, jak to na mě působí...nemůžu rozumět všemu :D ale některé Tvé věci se mi hooodně líbí, takže se to nějak kompenzuje.
Marcela.K.
02. 12. 2008hana kupčíková
02. 12. 2008
Ano, tak, přesně tak to je. Já zase cítím, jak je na mne neustále upřený laskavý pohled. A děkuji za ty šipky, po kterých smíme jít :-)).
Moc krásně jsi to napsala!****
> nelze ho vysvětlit člověku, který ho nepřijal.
Možná ten můj komentář nebyl myšlen až tak jednoznačně a adresně; bylo to pšíš o důvěře než o víře. A uznávám, že máš pravdu.
Marcela.K.
02. 12. 2008
Je jemná, konejšivá, ale zároveň z ní trochu svítí taková 'zaslepená víra'. (Ale ono je příjemné a často užitečné a 'sebešetrné' nenechat se zraňovat ostnem podezření.)