Spoutaný

posunuji tělo vpřed
nevím jak, nevím proč
někam jdu, neviděn

zrádná pole úrody
skrývají jedovaté pokrmy
steny větru na těle
stínem oblohy
lámou klasy v prach

kráčím dál
z těla ven
hrdě se slzami
plynule s chaosem
splývám s větrem
již nekráčím
jen letím

ve spirále s rychlostí
hledám tělo plné marnosti
odsouzené v realitě
v řečišti odpornosti

hle !
stále pokračuje marně vpřed !

pokryté strništěm
špinavé prachem v slzách
bezhlavý, Bafomet

pyj mezi rozemletým kamením
krvácí se zbytkem osudu
a jeho dlaně !
ty třesavě drží celý svůj svět !

zvedám se k němu
prolétnu tváří
dám mu znamení
a smysl
spolykat hněv !

.
.
.
splývám s tělem
spolklo mě zpět
kráčím
neletím
pokračuji bezesmyslu vpřed