Ztrácení v polích

Dozrály sluneční dýně na rozpraskané červnové hlíně a všude kolem po krajině znějí mandolíny a rozesmátí buddhové Já také vrhám stíny ale nezůstávám jim na roveň já nevím co je pravda a co není já nevím co je pravda a co není to jenom zdálky vítr náhle běží po osení A tak marně uléhám do potoka mezi Hudlicemi a Svatou a mrazivá voda mně natéká do ucha a nevytéká patou A všechno dál zůstává ve mně a včerejší doteky tolik bolí to jenom cesty jsou zvyklé ztrácet se v polích to jenom cesty jsou zvyklé ztrácet se v polích to jenom cesty jsou zvyklé ztrácet se v polích - Oldřich Janota, Červen na Svaté