Valčík v podkovách (první část) - But not virgin any more

   Viděla jsem to poprvé, ale už nikdy jsem na to nezapomněla. Jednou bych chtěla mít volnou na valčík. Vlasy vyčesané nahoru, dlouhá šíje, hlava držená velice zpříma a krásné šaty, elegantní dres, držení těla jako královna a jen zvednout ruku, mávnout, jako bych lákala milence, malý úsměv a raz dva tři, raz dva tři, hrdě, s noblesou a elegancí přes parket ke koni. Raz dva tři, raz dva tři, neměnný rytmus cválajících kopyt.

                                    Té noci ticho, oheň už nedýchá,

                                    zář měsíční nám opopelí tváře,

                                    popraskaly struny na kytaře.

                                    Kdo naladí akord do ticha?

   Kíka podala polovypitou lahev vína dál a v očích se jí odrážely hvězdy a dohořívající uhlíky. Byli jsme právě v půlce, lahve i tábora, a zbýval ještě týden a už jen týden a pořád nic. Čekaly jsme na Godota jak malý holky a on nepřicházel. Co je nám po zlepšení? Máme sebe.

                                    Zde němě usíná čís duch a čísi krása

                                    s kapičkami potu na svém čele.

                                    Kdo posbírá a slepí v jeden celek

                                    rozlámané housle od Picassa?

   But not virgin any more. But not virgin any more! Chtělo se mi to zpívat a chtělo se mi to křičet, mohla bych napsat nekonečně dlouhou báseň s refrénem. Madla, legíny a sláma/ cvičky, lonž a stoj a vzpor/ Spávám nadále jen sama/ But not virgin any more!// Města drahé vlasti znají/ ve Frenštátě zimu z hor./ Vlakem míle ubíhají/ but not virgin any more.// Malý céčka long time ago/ kůň je nejkrásnější tvor./ Mistr pozvedl mi ego/ but not virgin any more.

Ale já přece chtěla jen…bavit se a zapomenout a dotknout se neskutečna, stejně jako jsem se ho dotýkala z Loherova hřbetu.