S lítostí panu de Bergerac

Stáhněte oponu, vždyť dokončena scéna.

herec – gladiátor do prachu arény

zlomen. A kus je bezcenný,

když hlavní hrdina pad´na štít.

,, Bláznivý básník!

Měl do toho praštit!“

říkáme si v zlatých balkonech Národního divadla.

Kdo pochopí, jak by jeho láska dopadla

být naplněná, šťastná?

Jak nudné bylo by to potom drama:

de Bergerac a milující dáma!

A verše zanikly by v tichu:

bez boje o čest, Cyrano, jste k smíchu!

Ach, k laskavému úsměvu jste, pane,

ni z vašich veršů, ni z kordu nejde strach,

neznají Vás v divadelních prostorách

a neznají Vás vůbec nikde, ba ne.

Však nevěřím, že tak jste spokojený:

ne světu navzdory, ne připraven se bít,

a múza žárlivá už nechce políbit.

Přišel jste o vše a získal – srdce ženy.

Nic víc.

Kdyby se kusu zas celá hrála dél,

Vy kord za objetí,

verš za polibek,

svobodu za pouta,

hrdinství za průměrnost

směnit a prodat byste chtěl?