stačí jen zmačkat...zahodit

***

Máš recht. S papírem je to jako se životem - to "poprvé" vždycky prosvítá.

Díky...za rozbor, Edvine. Myslím, že on mě nemaže...mažu se sama a víš jak to vypadá, když na čistý papír napíšeš něco, co pak chceš radši smazat... nikdy už to není tak čistý papír :-) Tu sílu mám pořád... sílu žít... i když jsou někdy chvíle, které se mohou zádt být "k nepřežití"... ale to se mne zase až tak netýká :-)

hezký a taky se mi u toho vybavila písnička, co si zpíval Anton Špelec :-)

Já v tom vidím výstrahu, jako bys poslední sloku myslela takto: i když mne pořád mažeš, já znova nacházím sílu, neumírám, navzdory tobě. já totiž musím žít I když se nám někdy zdá, že žijeme jen tou jednou láskou, je zde mnoho věcí a lidí, pro kterí zde jsme, pro které žijeme. A to nás drží nad vodou. POdezřívám Tě, že i když jsou Tvé básně o lásce fixovány na jednu osobu, jak Tě znám, žiješ nejen pro ni. Širší záběr zvyšuje nejen literární kvality textu, nýbrž i života, ze kterého vychází. A to je dobře. dědEd :-)

Musel som sa prihlásiť, krásna metafora.*

*

vysTihujúce*

Některé obrazy jsou velice působivé. Celkově moc hezké, jako vždy :-))*

Je z toho cítit cosi jako nejistota; jako by obava, s níž oslovuješ někoho jiného... Bude o to stát? Je otázka, vyplývající z pocitu po dočtení.