Rozdaná

moc pěkné*

Někdy musíme být chvíli sami, abychom zjistili, že nejsme sami. I samota je relativní. Krásně rozdanou básničku Lakrov dobře doplňuje :o) *

Hm...známe to všichni...co na to říct...Ale tip

všeTci sme nakoniec sami*

Už mlčím! :-)

Jo :-) já přece vím, že to tak je... jen, někdy to je prostě taková depka ;-) Je to něco jako to Svěrákovo: ,,Žehlils´někdy? Nežehlil! Tak mlč!" :-))

Pořád se divím těm, co se bojí samoty... Já ji vyhledávám. Jinak, mylenko, dát někomu chvíli je velký dar. Více než auto nebo dům, neboť předměty se dá zakoupit, ale jednou darovaný čas se vrátit nedá. Pokud jsem čas nevěnoval zbytečně, jen mne to teší. Možná jsem tím dal daleko víc než někdo, kdo se svým činem honosí... A obdarovávat těší víc, než býti obdarovávaným. To nepraví jen Bible, dokládají to i moderní studie. Takže? Hlavu vzhůru! dědEd :-)

*

Horší dny mezi sposutou hezkých a nejistota z nich plynoucí nás neodsuzují k pesimistickým závěrům, jaké možná plynou právě z tohoto textu. Nežijeme přece proto, abychom nakonec (ve smrti?) byli sami. Postavit svůj svět (více či méně přístupný ostatním) trvá každému z nás dlouho. A trvá to dlouho možná právě proto, aby se ten Svět občas za jediný den nezbořil.