Na kůži

..ne, nejsem, ale dokázala jsem se zeptat proč, když se mi něco nezdálo, nějak mi chyběl strach před autoritama, snad i proto, že jsem byla s vedením loajální - už proto, že můj muž i moje maminka pracovali ve vedoucích funkcích a sestra byla lékařka - viděla jsem i na druhou stranu.

jo, jsi silná, prostě je to z těch textů cítit

Tehdy jsem považovala za své "velké vítězství", že toto nařízení - díky mojí iniciativě a diskuzi s kolegyněmi - vedení změnilo...nevím, jak to je nyní.

přečetla jsem komenty a přemýšlím, že i když by to vlastně měl být jen skafandr, oslík, co nás veze, stejně v nás přetrvává ta úcta k bytosti, co už ho opustila ... na duši se nepíše fixkou! :) Dobře ty :*

úplně ti rozumím. Ten pohled na prázné tělo jde až do vnitřní podstaty člověka, nemůže se nedotknout tlačítka uvnitř, něco se otevře - teda mi. Dokážeš skvěle popsat ... jsem si vůbec nevšimla, že je to zrýmované :D tak moc mě to vtáhlo

ale v haiku bys je chtěla vidět, já se jenom nechtěl opakovat a chtěl to udělat jinak, víš jsou to jen tři verše není moc prostoru a můžeš to udět bud blbě nebo dobře, nic mezi, myslím že se mi povedly, mám takovou výzvu . napiš nějaké haiku z nemocnice, rád bych si nějaké přečetl, a když ne svět se nezboří, jen takový nápad, dobrou

No to jen, že nemusím...a nemám všude pivoňky ;-)

asi bych se opakoval, mnoho tvých věcí je skvělých, jdou na dřen tak to má být, myslím,že jsi velice vnímavá a někudy ta bolest musí jít ven

asi takhle

...ano, jsou to záznamy mých pocitů.   Tehdy jsem se moc rozzlobila a řekla to vrchní sestře... nakonec nám povolili psát to postaru na náplast a lepit na mrtvé tělo. Přišlo mi to nepatřičné a opravdu pro mě velice nepříjemné. Ne, to, že se dotýkám mrtvého těla, ale to psaní, kdy fix hrne kůži a ...

no, tak toto už smerodatné bez pochybnosti,- niektoré výrazy obzvlášť silné.-psaní na telo,ktoré studí-psát tence nelze,- je fajn, že tieto autentické / predpokladám / zážitky vieš vyformovať tak, aby z toho bola poézia

...a tohle je o té kůži, kterou "znám"....

...:) psát básně slepým a číst básně hluchým Snad proto píšu jen blbůstky:) Přečti si Cestou do Tibetu - najdeš v Koši podle abecedy :)

.

Falešná starost o shledání...

pro nevěřící v sklonku dne piš číslo na tělo nehybné, žádné číslo nepiš však pro ty co vědí co a jak ***

*

uff....co říci? co napsat?*

*!

Právě jsem ti poslala zprávu... myslím, že víc už nemusím dodávat a veřejně se mi tu diskutovat nechce, promiň. Barva popisovače, jak vidíš, není udána ani v tom standardu...tak je to asi jedno.

nikdo te nenapada...ale cist umim a v tvem komentari je presne to, na co jsem odpovidal- preber si to jak chces, nehraju si na slovickareni - zaujal mne prolog, narizeni, kde se upresnuje postup pri peci o zemreleho- tudiz jsem se zeptal na podstatu- ktera tam neni dana a jasna, a to je barva popisovace!... napsal jsem ze cerna je stylova a nevtipkoval jsem - takze nechapu tvuj dalsi koment! nejsem podrazdeny,to neni moje parketa !...me jen tak nic nevyvede z miry natoz podrazdi!

Moorgaane, já tu přece nenapsala, že vtipkuješ... proč jsi tak podrážděný? Já jen napsala, že se o tom ani vtipkovat nedá... Máme v rodinném albu fotku druhorozeného syna, který má přes celá zádíčka napsané genciánkou příjmení...i vzhledem k tomu příjmení se té fotce smějeme...je něco jiného psát na živé :-) Proč mě napadáš, proč čteš v mém komentáři něco, co tam není?

nevtipkuji o tom, reaguji na prolog...zbytecne vyhrocujes situaci jako vzdycky

Víš ono se o tom ani nedá vtipkovat. Je to nepopsatelný pocit a mám ho v sobě už dva dny....a není to nic příjemného :-(

černa je stylova

Nevím, moorgane, my máme černou.

*

a jaka barva je predepsana?.../*

...Moje ruka se citu brání Mordyjé, proč musím tohle číst zrovna teď... Vystihuje to (msylím) pocity, mrazí to. Tip.

to sou metody*

Diano, myslím, že na tohle nemám ani já...a toho, kdo tento ""standard" vymyslel...bych... děkuji za kritiky...

silná

Zamrazilo...*

Na to by každý neměl...*

dobrý prolog :) i jinak není špatná, jen mi v druhé polovině vadí to efektní natahování přes odsekané verše a strofy ještě k výpustkám