Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZpátky ke kořenům
22. 06. 2009
41
39
5643
Autor
Oldjerry
je mi deset
malým oknem v prvním patře domu
hledím přes zaprášené listy stromu
keře,
kytky, trávy,
na špičky komínů
ocelárny v údolí
nad nimi v poledne rudé slunce
okraj kouře poráží
proráží
a nebe má barvu
špon a okují
je mi patnáct
a mne čeká změna
jedu pod kouře rudožluté
co barví nebe do zelena
je mi jednadvacet
a pod slunce rudé
pod okuje a špony
se občas budu jenom vracet
jak sen v prachu padesát let
a teď už skoro kmet
jsem sám
máma i táta už spí
i kouře už jsou pryč
není se vracet kam
malým oknem v prvním patře domu
hledím přes zaprášené listy stromu
keře,
kytky, trávy,
na špičky komínů
ocelárny v údolí
nad nimi v poledne rudé slunce
okraj kouře poráží
proráží
a nebe má barvu
špon a okují
je mi patnáct
a mne čeká změna
jedu pod kouře rudožluté
co barví nebe do zelena
je mi jednadvacet
a pod slunce rudé
pod okuje a špony
se občas budu jenom vracet
jak sen v prachu padesát let
a teď už skoro kmet
jsem sám
máma i táta už spí
i kouře už jsou pryč
není se vracet kam
39 názorů
vystižne...ešte i temné stránky minula vyznievajú v tvojích spomienkách ako farbisté plus
Spomienky nás vedia i potrápiť, ale väčšinou iba preto, že sú už len odleskom skutočna. No i napriek tomu bývajú žriedlom našej radosti, vyrovnanosti, vnútorného pokoja. Je to taká truhlička pokladov, ktorú nám nik nemôže vziať. Prehŕňame sa v nej a klenoty, ktoré v nej ukrývame občas vyberieme, preleštíme, občas obsah v nej usporiadame inak, ale v žiadnom prípade nie sme ochotní vzdať sa čo i len bezcenej jedinej sklenenky. Nech je trebars i poškodená, či zdeformovaná alebo prasknutá.
Tie temné časom vyblednú a krásne ziskávajú na kvalite. Niekedy si ich domaľujeme. Pomáhajú nám potom prekonávať skutočnosť, ktorá je občas bolestná.
bezbřehé svědomí - není to těžké napsat. Aniž bych to tušil nosil jsem to v sobě šedesát let... děkan
sestricka.slunicko1
30. 06. 2009
Guy, VTM (je to Kladno), Jarmilko, Sarrah, zvedavko, Janino - díkanec za vsjo.
Jarmila Moosová Kuřitková
23. 06. 2009
pozdravuj dědu, můj táta vydržel do 93 let,
je to teprv pět,
co jsem ho viděl naposled.
Návrat do rodného domu, k rodičům, je opravdu specifikum, takže ten definující tvar »není kam se vracet« ber jako obraz k jednorázovému použití. To víš, že se mám kam vracet - a kam jít. Bydlí tam brácha.
Jen ti mí starouškové už tam nejsou.
Dík za písmo
nedochůdče
23. 06. 2009
Tosca - stáří žije ze vzpomínek, tedy : stáří žije mimo jiné i ze vzpomínek....
Janinko - dík - však ty víš ....
hurikáne, midin - jasan, jenže to už je o něčem jiném....
Nore - to ne, ale končí dlouhým kouřem
pasažier, Noro - díky za návštěvu i koment.
VTM - dobrá otázka: v kterém údolí BYLY ocelárny a naopak - které ocelárny BYLY v údolí ?
To je moc hezky vyjádřené a výstižné i s obrazy místa, tak, jak je popisuješ (tu rudožluté kouře také pamatuji), a smutný závěr, tyto pocity moc dobře znám... TIP
Majas, Aničko, Diano, jejdavildo - dík, teď mám zas období, kdy mne semtam něco napadne,
Spirit - máš recht, já taky nebaštím všecko. Jsem jaký jsem... děkan