O strachu...

Když zaslechla přibližující se hlasy, lekla se. Schoulila se do klubíčka a přemýšlela.

Ten týden byl k nepřečkání.

Když odjížděl, rozběhla se k oknu a …

Zahlédla ji. Jejich pohledy se setkaly.

Rychle sklopila hlavu, ale věděla, že teď už o ní ví.

Ticho, které se pak celý týden povalovalo nahoře v domě ji nedovolilo pořádně usnout. Sny měla přetrhané a ráno bývala unavená.

Uvnitř sebe stále slyšela jeho hlas…jak ji četl před odjezdem pohádku, jak tvrdil: ,,Mám tě rád. Budu na tebe myslet…“

Každý večer vyhlížela Měsíc. Z osmi nocí ho zahlédla jen třikrát.

Buď byl schovaný za mraky, nebo pršelo.

Měl přeposílat její zprávy.

Vlastně to dělal.

Dnes už je to třetí den, co se vrátili.

Dveře do sklepa jsou stále zavřené.

Trhla sebou.

Než odjížděl, pustil se do renovace podlahy. Snažil se vytrhnout ze země zabetonované stojky regálu. Dívala se na něj, jak mu při té námaze naběhla na krku žíla a on se smál.

Mimoděk se i ona usmála při té vzpomínce. Schovaná ve tmě raději zatajila dech.

Pod schody stála jeho žena a on ve dveřích.

,,Proč ty krámy tu nezlikviduješ?! Spal to!“

Hned popadla  balík papírů, ale pohled se jí zastavil na veliké obálce. Odložila hromadu na stůl a vztáhla ruku po …

,,Nech to ležet!“

Lekla se a ucukla  zpět.

,,Proč?! Co v ní schováváš?!“ Znova vztáhla ruku, ale to už ji za ni chytil a vzal obálku do své.

,,Ta je tátova.“

,,Jenže tvůj táta  už tu dávno není, pokud vím, umřel.“ Odvětila nazlobeně, ale neměla odvahu se s ním o obálku přetahovat.

,,Spal to!“ zopakovala znova na schodech .

Když zmizela za dveřmi, oddechl si.

Otevřel obálku, vyndal druhou a vsunul prsty do třetí…byla prázdná.

Dívala se ze tmy  na něho, jak znova marně nahlíží do všech obálek. Pak se vrhl ke stohu starých papírů mezi  kterými je schovával.

,,Sépijko…“

To už ale její stín proklouzl podél zdi a  stála na posledním schodu u dveří. Nebyly zavřené a tak se mohla škvírou protáhnout na zahradu. Ještě jednou se smutně podívala do okna. Popínavá růže zavoněla, když se rozběhla  k vrátkům. Zvedla oči k obloze, Měsíc se schovával v mracích ...na tváři ucítila první kapky deště.