~ Tiché listy krás ~

Šel jsem
zemí pradávných mlh ve
kvílení větru a
syčení řeky kde
pod kamenem tlejí
poslední kousky dřevěných
křížů. Modříny hladí
noc a
chladná tajemství plují
Tvou myslí. Snad nehybná
křídla bělásků uprostřed
slunce. Pozorují
jizvičky, na těle černošky, které
nikdy nevyhladí žádný
lékař. Pojď budeme se
katapultovat ze
světa lhostejnosti a
přetvářek. Zahalím Tě do
plamenů a Ty se staneš
paní vod. Dotknu se
pohledu který
klouže hvězdářským dalekohledem až
do očí sovy. Pohlaď
čínské vázy a
zahoď za hlavu dotyky
minulostí. Jak princezna kterou
chci budit polibkem ze
spaní, jen být
princem. Vždyť já
taky nosím meč a
stříbrnou zbroj tkanou z
pramínků které
tryskají z našich srdcí. A
asi proto jsem
nezranitelný.