Umírám

Dívám se do zrcadla,

zhnusil jsem se sebe,

propadám panikářství,

v této zemi mne zebe,

ledový dech na prstech,

ležím unaven na podlaze,

mám na sebe vztek,

i vzhledem ku námaze.

Hledím hluboko dovnitř,

kam padá kámen řešení?

Padne-li na tebe pak zakřič,

já budu Tvé hořké bolení.

Jsem mámení,

nestavím se na odpor,

levou rukou provedu tě rájem,

a zahraji ti božský chór,

na varhany v kostele,

přetnu v půli tóninu,

snad je to už probere,

lidi spící na blínu.

Pravá ruka, peklo hraje,

ta směje se v planemech,

levá ta však zhasíná je,

a vzdychá ve stenech.

Vyhasíná sopka kouzel,

už nejsem kouzelník,

pán ani Bůh i Anděl,

táhne mě k zemi smrtelník,

co draka má rád,

má poezie umírá,

ve mě, Bože,

ať v Tobě ta má začíná...