Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Bůh ví co bude dál

14. 10. 2009

814

Autor

daja

Slibuji že poslední z řady melacholických básniček.. už musím znít únavně

Zavřel jsi mé dveře, do snů, bez naděje, ža naše stíny, najdou cestu zpět. Relativní štěstí, rovnice bez slitování, a pár mávnutí, co zmizí v opojení bez poděkování. Co měla jsi chtít, není, a co bylo už se jenom sotva změní. Bez emocí, bez lítosti dočti knížku plnou kapitol, o které nestojíš. Melancholická balada bez andělů, bez nápadů, jak přežít zítřejší ráno. Relativní štěstí, rovnice bez slitování, a pár mávnutí, co zmizí v opojení bez poděkování. Vzdálené hlas, co chtěl pomstu, možná. A pak už nic, svíčka dohořívá v odrazu deštivých vzpomínek...