Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

STŘÍPKY - ZMRZLINA

05. 11. 2009
12
11
1295
Autor
Marcela.K.

Listopad

To není svátek pro mrtvé.

To není smrt, co mě teď studí...

To listopad se rozhlíží,

jak propašovat do mé hrudi

vzpomínky, smutek co se brání...

 

a je to právě přijímání

toho, co nakonec vždy vím.

Láska ta neumírá nikdy

i když jí někdy nevěřím.

 

To není svátek pro mrtvé.

To živí scházejí se tiše,

plamínek svíčky na hrob píše,

jsem s vámi a vy se mnou jste...

 

Říkám si, Bože, to je let...

a přitom bolí to jak včera,

nevzpomínám si na ten hlas,

na oči, smích a tak bych chtěla...

 

Znát tátu jenom z obrázku,

bez pohádek a pohlazení...

i kdybych stokrát lhala si

Je tady se mnou...

vím...

 

že není.

 

Zima se blíží. Vlastně pro mě začíná už Dušičkami. Maminka nedává tatínkovi na hrob nikdy umělé kytky. Proto vím, že mrznout začíná o Dušičkách. Chodíváme k zahradníkovi pro velké chryzantémy. Čtyři, protože na hrob patří sudý počet. To maminka ví. Nevím proč to tak je, ale mamince věřím.Vybereme vždycky žluté. Vypadají jako sluníčka.

 

Dušičky mám docela ráda. Běháme po hřbitově a sbíráme vosk, který se rozteče ze svíček. Velký hřbitov máme v naší ulici. Mám ráda barevné svíčky, protože z nich jsou barevné  voskové jazyky.

Musíme večer taky chodit zakrývat k tatínkovi ty kytky, aby hned neomrzly.

„To by bylo po parádě a škoda,“ říkává maminka. Většinou nám stejně ty kytky omrznou a někdy zmrzne i voda ve váze a ta pak praskne, protože voda, když zmrzne, tak se nafoukne. Opravdu, viděla jsem to. Je to divný, že je led nafukovací, když je tvrdej.

Chodíváme v ty dny na hřbitov každý večer  i ráno.

Zapálit tatínkovi svíčku, aby viděl, že na něj myslíme. Já si na něj vzpomenu vždycky, protože  má ve skříňce na hrobečku fotku ve stojánku. Kouká z ní na nás. Myslím, že je to škoda, že tu není. Byl veliký fešák. To si nevymýšlím. To vím odjakživa.

 

Když opadá listí a uhrabeme zahradu, začne padat první sníh. To už vím, že budou brzo Vánoce.

Ten první sníh je poletovací. Běhám venku s vypláznutým jazykem a vločky mi na něj padají a já se směju.

Jakmile začne advent, vím, že musím být hodná. Nejdřív přijde Barbora, ale tu nikdy nevidíme. Jen si dáme za okno punčocháče a ona nám tam dá nějakou nadílku. Pomeranč, banán, čokoládu, perník s obrázky Mikuláše, anděla a čerta ...a mně  někdy i uhlí a bramboru! To teda nevím proč mně jo a Zuzance ne! Prý za zlobení.  Já ale stejně vždycky tu bramboru a uhlí hned odnesu do sklepa, protože to mám schované v papírovém pytlíku v těch punčocháčích a tak to nikdo ani neví, že mi to tam dala Barbora – brambora!

Pak už příjde Pepíček Krausů přestrojený za Mikuláše.  Já to vím, že je to on, jenže … vždycky si říkám, že co kdyby. Jednou jsem chtěla utéci nahoru do pokojíčku, ale maminka mě chytla pod schodama za ruku a jak mě přetahovala dolů, odřela si ji o zeď a já brečela, protože jsem se bála toho tlustýho anděla a čertů. Maminka mi pak prozradila, že ten anděl byla naše sousedka od naproti. Jenže jak jsem to asi měla vědět?! Ten anděl byl tlustší než oba čerti dohromady a větší než Pepíček, co dělal Mikuláše! On si půjčoval  šaty od pana katolického faráře z kostela na náměstí, proto byl jako živej Mikuláš. Vždycky nám přinesl pomeranče, banány a někdy i mandarinky a kolekci na stromeček.  Jenže já vím, že to kupovala naše maminka a dala jim to na chodbě, protože to mívala schované ve spíži v regálu.

A taky je divný, že by živej, opravdickej Mikuláš pil rum!  To je mi tedy doopravdy divný.  Vždyť by byl namazanej!  A to teda taky vím, že mu maminka dala štamprdli i čertům a dokonce i andělovi!  Jenže jestli byl anděl naše paní sousedka od naproti, tak  se nedivím, protože ona chodí i do Hostince pod Lípou!

 

Po Mikuláši už to doma začne vonět Vánocemi.

Maminka připraví těsta a my se Zuzankou jí pomáháme vykrajovat cukroví.  Vánoce jsou nejlepší svátky.  Lepší než narozeniny!  Všude voní vanilka a čokoláda a když se něco rozláme, tak se to může hned zbaštit a hlavně, když jsme hodné, Ježíšek to vidí a přinese mi dárky, který si přeju! Já už vím, že v tom má zase prsty maminka, ale Ježíšek jí musí radit, nebo ona jemu. Prostě, jsou domluvení! Zuzanka říkala, že bychom mamince taky měly něco pod stromeček dát. Tak jsme jí koupily nádhernou voňavku. S nikým jsme se neradily, aby to bylo překvapení. Jmenuje se Živé květy a je fialová a uvnitř té skleničky jsou opravdový fialky! Ušetřily jsme si na to od babičky, když nám dala peníze za to, že za ní jdeme a nosíme jí v neděli oběd a buchty.

Na Vánoce, když je sníh, vezmeme sáňky.  Babička už špatně chodí a tak ji posadíme na ty sáňky a dovezeme se Zuzankou  až k nám domů. To jsem vlastně viděla babičku se poprvé smát, když jsme ji táhly na těch saních. Já myslela, že se smát vůbec neumí.

 

A ještě něco je, na co se o Vánocích strašně moc těším.  Ale to musí mrznout. Maminka totiž umí vyrobit i zmrzlinu! Tu nejlepší vanilkovou zmrzlinu na světě!

To se vezme lavor, do toho se nahrabe sníh a posolí se! To už nevím proč. Do toho sněhu se napasuje plechový hrnec ve kterém je ta zmrzlina ještě tekutá jako řídkej puding. No a pak se chodí míchat do toho hrnce lžící a ono  to u stěn přituhuje a pak to pořád přituhuje a pořád se to míchá, až se z toho udělá zmrzlina. Míchat ale musíme chodit obě, já i Zuzanka, protože maminka nás má prokouknuté. Prý se nejlíp pohlídáme navzájem. Jenže my si stejně vždycky trochu lízneme. No, jsme přece děti!


11 názorů

Marcela.K.
24. 01. 2012
Dát tip
Nejsi první, kdo mi napsal, že ho mé vzpomínky zavedly do jeho dětství...to mě těší :-)

8hanka
24. 01. 2012
Dát tip
z dusickovej basne do pripravy Vianoc, plynule prechadzas zo smutneho do veseleho, nenechas nas prilis "smutnit", z atmosfery cintorina s vonou chryzantem a vosku šup do kuchyne plnej vanilky a cokolady... neviem, ako to robis, pri citani som na miestach, o ktorych pises, som male dievcatko a vsetko prezivam... *****

Marcela.K.
04. 06. 2010
Dát tip
dík :-)

Lakrov
06. 11. 2009
Dát tip
Krasna vzpominka na detstvi. Je hezke, jak ze vsech tech dulezitych udalosti, jak nam je kdysi zduraznovali dospeli, v nas zustane jenom nezretelny stin, zato z nepodstatnych drobnosti (jako ze andel byl tlustsi nez oba certi dohromady a ze vsichni i s Mikulasem pili rum) se po case stanou zacytne body vzpominek, na nichz (na tech bodech) lze snad i dopocitat, ktery rok se co stalo. Uvod je smutny, vlasntne je nejsmutnejsi uz basnicka v prologu, ale pak se ta nalada postupne meni, takze na zaver zustane ve ctenari spis pocit stesti, co vsechno uz zazil (pokud to zazil). Tip.

Janina6
06. 11. 2009
Dát tip
Co Tě nestíhám číst, lepšíš se :-) tak jako že jsem tu ani nebyla, jo?

Marcela.K.
05. 11. 2009
Dát tip
Krytyku, děkuji. Ta básnička tu visí(dokonce dvakrát)mám ji ráda, vyšla i v jednom kalendáři. A výběr dostala od Printa :-) Většinou u svých Střípků v prologu použiji báseň, kterou jsem napsala už dříve. Jsem ráda, když mé "Střípky" někoho potěší a něco mu připomenou. Zajímavé na jejich vzniku bývá to, že je píšu, když mi není zrovna moc dobře. Pomáhá mi to :-) Děkuji za návštěvu.

Krytyk
05. 11. 2009
Dát tip
a ta báseň v prologu by zasloužila výběr...

Krytyk
05. 11. 2009
Dát tip
pěkné, milé, úsměvné

nostalgik
05. 11. 2009
Dát tip
Mikulášký večer... Chodíme s manželkou po ulicích, které oproti jiným dnům jsou v tuto dobu neobyčejně živé. Potkáváme Mikuláše s doprovodem andělů a čertů. Někteří na nás hrozí metlou, když poznají, že je sledujeme. Předstíráme se smíchem, jak se jich bojíme... jako děti. ***

Robinia
05. 11. 2009
Dát tip
Další milý střípek... připomněla jsi mi spoustu věcí, díky...

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru