Divný touhy

Toužím po gauči babiččina bytu z ořechů,
lepkavém chladu kůže a nářku parketů.

Když v dešti jehlic kadeří vyšilas mi
Tvá Ká
na levou půli hrudi klidně zevnitř.

Včera za zdí z peřin polykal jsem kapky vteřin a odmocňoval emoce -
jak v čekárně bez dveří bezzubého zubaře si sám připadám.

Tajenkou noci bloudím bez nápověd doteků,
stopy pižma loudím z tvých fotek a převleků,
propadám letokruhy paměti oky chvil vpitých do milenecké závěti

s kvítky topinambur

a čísly běžných účtů,
co nepřijmou bez úroků
platbu za společné snění.