Sedm drobných obrazů

I

Zastíněn sluncem splýváš

se vzdouváním vln

a v hlavě ti plápolají

všechny vzpomínky

II

Káva z rozemletých stínů

podává se když duchové spí

a železní psi s lískovýma očima

pojídají dezert kamenný

III

Městem se loudají tramvaje

jejich zvonění se jako perly

kutálí po silnici zlíbané deštěm

měsíc je za chvíli sní k večeři

IV

Kdysi jeden člověk proměnil se

ve zlatou strunu loutny

na niž slunce tichounce brnká

když je pomalu vsakuje horizont

V

Kruh ve čtverci modrá v bílé

den s příchutí noci

v muzeu včerejších snů

mají dnes zavřeno

VI

Asfaltové brány cest

drolí ebenové fíky

groše holým chorošům

inkoustově jiskří

VII

Odkudsi zdáli nesou se nocí

ozvěny z křišťálových sálů

kde měsíční svit teče proudem

a pojídají se ulovené hvězdy