Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

šuplík

21. 05. 2010
22
14
897
Autor
Můra73

 

 

 

 

Jako malá

 

v ruce zpřetrhanou šňůrku  váhá

zda vyhodit či svázat

korálky navlečené

jen tak pro radost

najednou zbytečné se zdají

sbírá je   přebírá  

 vybírá   broušené

 vrací do šuplíku

 

 

za oknem

 

táta žehlil

štětcem na opěrné zídce

miluju tě Libunko!!!

 

ve zdi začíná růst tráva

a láska   přetrvávající

ve vybledlé barvě 

 

 

 

Dneska jsem děsně lhala
a bůh mě asi slyšel,

protože se mi rozbil deštník
a celou cestu domů
mě fackoval vítr a děšť.

 

 

 

 

 

na příčném řezu samorostu

 

počkejte na mě!

dozvuky za vesnicí

 

po letce rorýsů  

po starších sourozencích

ticho  

 

zpřetrháno zvonky

z protějšího smrku 

 

 

 

v době prvních rozhoupaných stébel trav

lidé odkládají kabáty

a větvím stromů těžknou

 

nestíhám vnímat všechna předání

štafety rozkvétání

 

jaro si kouzlí

a mně oči rudnou   alergií

jak se samovolně brání

ukoukání 

 

 

 

 

 

předepsaná  pravda   s nadějí

kolikrát  hledala jsem v balíčku těch rad  

návod k použití nepřidali

pak ostrost slov se rozpačitě balí

do modrých hadrů  

z nichž každá vrstva promokvává víc

 

přijímala ode mě  ty obklady 

a do nich dusně zamotané   

mlčely jsme  

a obě věděly

 

 

 

 

 

občas mě ráno překvapí

před  pracovnou  po stopách stopy

 

pak obzvlášť tiše táhnu dolů kliku

od dveří    zase jenom stín zastaví u šuplíku

v němž pospávají  příliš křehké příběhy 

 

kroky stínů dopadají tiše 

teď možná kdesi procházejí nábřežím

a já     ještě tu zůstanu

 

 

 

 

 

 

škobrtám přes pohozená slova

a každou chvílí čekám svítání

 

v něm   v domovině   uprostřed 

za labyrinty vět

tvé teplo a klid

 

 

 

 

 

hledání cest 

 

nebe zůstává zatažené

kapka po kapce sečítá se ve mně

a se mnou rostou obavy

 

když   pevnost hrází povolí

pak i já   neznajíc jiné cesty

rozeběhnu se do polí     

a proplétat se budu městy

než pilíře duh se rozvinou

 

pak zaplavenou krajinou

pod nimi zpátky pospíchat

začnu    do svého koryta

 

 

Petr a Pavel 

 

 

ve stínu jabloní trhá trávu morčeti

a za pár hodin

ještě nebude chtít spát 

 

můj syn zrovna bude vybíhat 

a do školy si razit cestu závějemi

 

netuším  jestli jsou si podobní 

stávaje proti sobě

mezi  chodidly svírají Zem

 

 

 

Trénink

 

v plicích vlčí dech

na čelech soustředí se vrásky

jen vybrat smeč

 a vrátit smečí

už vlastně nevím čí 

dnes bylo vyzvání

 

oba dva sčítáme si body

k odpalu nahrbení nad stolem

nad středovou čárou ubrusu

hru sledují dvě drobné hlavy

věřící v závěrečné rukou podání

 

 

 

Zvětrávání

 

nadšeně vykládáš

a ve mně roste pocit

že vidím stavět

další babylonskou věž

  

pouštíš se do oslnivých vizí

na chatrných základech

přestávám rozumět  chtít

 

na druhý konec světa

budeš muset sám

 

 

 

  

Návraty

 

obsahem lahve  

zaplnit místa

přerůstající v bludiště 

 

flaška v tašce čeká

na návrat   vymytí

na plnící linku 

 

ustrnutí ve snech 

o vratnosti člověka

 

 

 

 

 Tiché přání

 

do bílých krajek

do kytice v ruce

tak podivně jsi zamotaná

 

jak hladké vlasy do drdolu

upjatá se zdáš   sestřičko

 

měla bych ti přát

jen vhodná slova nepřichází

víš   doufám

v oči dál šibalinou jiskřící  

a v ty vlasy   větrem oživené

volně vlající

 

 

 

 

O štěstí hlavonožců

 

jsem modrooranžový hlavonožec

pět rukochapadel ovládám z propojených očí

nos ztrácím pod kolohubým úsměvem

uši se nevešly na papír                           pokračují na stůl

 

a dcerka se pyšně chlubí svojí krásnou maminkou

 

 

 

 

Lunochod

 

v časech

kdy ještě v mlází

kličkovaly lunochody

maminka sedávala

na našich bundách

čistila hříbky do košíku

a večer se divila

kde se na polštářích vzalo

tolik jehličí

 

 

 

 

vysypeš slova ze šuplíku

 a stopy stínů zmizí

zastoupí je šepot otázek

 

zbavit se genitivních vazeb!

koho   čeho?

 

 

 

za tlumeného světla z venku

promítám si do polštáře krátké filmy

nej víc i míň oblíbené

dochované z plné délky

 

kdesi pod tikáním hodin

zkouším   zda k obrazům zachytím

chybějící hlasy 

z původního znění

 

 

 

 

guru

 

tiše   skoro šeptem  prozradil 

že kdesi pod odkazem ... /Google is your fiend  

našel řešení

 

teď v lese stromy objímá

zkouší hackování energie

 

a z kapsy na prsou

ho nepřestává masírovat zvonění

      

         

 

 

14 názorů

renegátka
25. 05. 2010
Dát tip
jako malá*moc pěkné

Můra73
23. 05. 2010
Dát tip
moc děkuji

náhrdelník broušený svými prsty růženec poslední pročítáš


Vinarka
21. 05. 2010
Dát tip
Hmmm *

Ferry
21. 05. 2010
Dát tip
jéééééé- a když bude zítra pršet navlékne znovu a znovu tisíc variací na třpytivě broušené téma t*

koloušek
21. 05. 2010
Dát tip
T*

Michal Té
21. 05. 2010
Dát tip
Petr Muk si žehlí puk

hezká vzpomínka na dětství, usmála mě..:)

Glomma
21. 05. 2010
Dát tip
citovka :) *

A.H.
21. 05. 2010
Dát tip
*

baronka
21. 05. 2010
Dát tip
Zaujala blízkostí T

Bíša
21. 05. 2010
Dát tip
T.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru