Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seŽena
26. 08. 2010
8
12
886
Autor
Lukk
Žena je květ bodláku,
jejž lákám do oka
spirály nepřímé úměry.
Kužele světla,
které se protkají
v jediném bodě –
- v minutí.
Plod básně,
jenž se sytí krví zranění.
Rostlina, nemajíc světlo,
roste v zatmění.
Smích škeble
cvakne,
když na půl kroku
ruka ruku mine,
v oceánu přítomnosti -
(Časy se požírají,
jsou hlavami Kerbera,
z jeho těla se rodí)
- Tvůj dotek jako ryba chladí.
12 názorů
Johann Wolfgang Mária Amadovič
22. 01. 2011NightStalker
18. 01. 2011
Bacha na klišata (básně, kytky, ruce, doteky, oči, světlo ... však víš. Třetí sloku bych si klidně odpustila. Zbytek částečně zajímavý
Náznaky něčeho "neurčitého" vidím, ale na to, aby mne to hlouběji zasáhlo a oslovilo, to nestačí.
Moc slov, moc náběhů na rytmiku a verše, dvakrát minutí - to bych ti vyčetl.
Něco na názoru Honzyka je, ale rozhodně báseň ve mně vyvolala pocity, T*
...mozna by textu prospelo, kdyby "mel" min carek, zavorek a podobnych:))... nazev , no, prosim...tvuj text.)
Je to přežraný jako ve Smyslu života vod M..pythonů.
Napadají Tě zajímavé obrazy a těžko se jim bráníš, vlezou do básničky bez špetky sebekázně.
Možná by stačil jenom název a první verš čtvrté sloky.