Šeptej

Jaro nám krade z vlasů

poslední zbytky ledové tříště.

Zima ti ještě pořád na očích

zanechala opar ledové lázně.

Máš rozpraskané rty.

A pláčeš.

Léto ti za plavky zalézá.

Pod kůži, pod kosti.

Tak křehké jako sluneční nitě

lehčí než tvá cílová čára

kterou nemineš

neprohraješ.

Podzim stárne pomaleji než ty

ukradnu mu listí a schovám tě

k sobě do trezoru

jako porcelánovou panenku

poraněnou z vlastní vůle

moje lásko z celofánu

Zimu jsi mi vstříkla do žil

jako do svý infúze

chlad mě hřeje

pálí

s hlavou v dlaních

za umrlčí záclonou