Písmák jenom měsíc nazpátek (Leonard Cohen - 82)
jenom měsíc nazpátek
kdo mohl tušit, že myslíš to tak vážně
„jsem připravený, pane“
ale my nebyli
kachničky
- pročpak jsi dnes až k pasu zmáčený, můj maličký .
- chtěl jsem na rybníčku pohladit ty hezké kachničky.
bouda - KRYCHLE
byla to bouda
nejdřív: pojď honem, pojď blíž .
a nakonec - nic
svatoštěpánské (bláznivé)
žádné „barborky“
na Štěpána, před okny .
kvetoucí jíva
vánoční ?
žádná kost v krku .
tři stejné knížky . – takže:
šťastné, veselé
plovárenské
kluk na plovárně
tam - zpět probíhá sprchou
i se zmrzlinou
třešňové
zafoukal vítr
třešňovým sadem sněží
tisíce květů
zafoukal vitr
blahopřání (730 x)
sedmsettřicet krát
se Země otočí
a už tu máme
(druhé. )
hodná holka
hodná holka
pěkná potvora
štíty do ulice
kůlny do dvora
dlouhé stíny
tohle nepřekonám
nikdy
tak jako sám sebe
stíny dlouhé jsou
jen s tebou
každý den bez tebe
mě nutí
k malé, poloviční
smrti
žluté
po mnoha letech
dnes ráno mezi trny
dva žluté květy
na jediný den
sopečky středněhoří
vstávají z ranní mlhy
z prošlé noci
neochotně
z vlhké sloty
další jihomoravské
pole slunečnic
točí se ke mně zády
všechny do jedné
radostné, neradostné
na polní cestě
od Rakvic k Obelisku
v louži dva čolci
přes polní cestu
krásnější
co krásnější
po krásném milování .
číst .
z tvých očí
utíkají
utíkají rychle
dny a měsíce
za svitu slunce
ve dne
brodění
brodím se v návěji
opadaných květů
vstříc naději
z té růžové
hudební plyšový figurka
Ne, není to překlep, čtete dobře: „hudební plyšový figurka“ je doslovný přepis z jmenovky u bedny plyšových zvířátek v supermarketu. Lze mezi nimi identifikovat růžového zajíce, modrého zajíce (že by pro kluky a holčičky. , nebo zajíček a zaječice. ) a žlutou něco jako kachničku, ale u té si jistý nejsem, soudím jen podle placatého zobáku a toho, že jsou zviřátka způsobně usazena v krabici polepené nálepkami s motivy velikonočních vajíček, symbolizujících tak zřejmě jaro a velikonoce, což by na ptakopyska moc nesedělo.
krásné časy
rozkvetly v sadu
bílé nevěsty
a jak voní
snad nejvíc
krmítková
za oknem kočka
před oknem, první program:
ptačí krmítko
kočičí tlapky
lůžkové
cesta čekání
na nemocničním lůžku
je dlouhá, dlouhá .
dlouhá je dlouhá
podzimní (soutěžní)
hřejí do dlaní
všechny barvy podzimu
skrz misku čaje
před sklípkem
ladí už vítr v rákosí
podzimní melodie
odrodilo
co mohlo
dvě schodištní
Slunce zapadá
po schodišti na půdu
vystupuje stín
Slunce zapadá
ukolébavka na tři (je to vůbec možný?)
zkus už teď miláčku vážně spát
nemůžeš celý den jen si hrát
máma ti do rytmu valčíčku
zazpívá ke spaní písničku
líbí se mi
líbí se mi
tvoje oči
prsty tvé
když se kolem mého
dřevěná
na nebi Měsíc
pivní tácek
(pro hvězdy za ním
poklička)
bílá
úplněk bílý
na nočním nebi
dnes se v klidu vzpíná
na bílé pruhy
ovečky na sádkách
na sádkách Šaloun
suší se na slunci
podél plotu
v dlouhých řadách
vedřiny II
vedřiny
mžitky před očima
v i d i n y
orosená sklenice
fjara - balada vzpomínková
teď už to drahá
teď už to víš
vzpomínek svých
těch se nezbavíš
zní hudbou medu
zní hudbou medu
rozkvetlý sad
v bělostných korunách
tlumený rej
máš to ráda na divoko
máš to ráda na divoko
řeko nespoutaná
koryty
po kamenech
nejtěsnější blízkost
mezi prsty
protékají mi tvé vlasy
přes dlaně padají ti na ramena
rty uzamčené rty
13
poslouchám nový Sabbaty
(hořící třináctku)
myslí se vracím do školy
(na střední - dvanáctku)
o zdravení
Pozdravy, myslím slovní, takové ty na cestách, se s největší pravděpodobností vyvinuly už velmi dávno, v dobách, kdy osídlení bylo řídké a setkání s druhým člověkem bylo vzácností.
A na cestách nebylo zrovna bezpečno. Proto jsou pozdravy většinou projevem dobrých úmyslů, nebo mají alespoň podobu přání něčeho dobrého, ať už dobrého dne, či jeho části ("dobrý den", "dobré ráno"), nebo přání zdraví (už sám výraz "pozdrav", německé "Hail", římské "Ave" nebo východněší "zdrávstvuj"). Také pozdrav "Salve" - z latinského salvus, tj.
zapínám srdce
zapínám srdce
na knoflíčky
snad puknout chce
( zase )
nad fotkou
když vidím
jak se malý směje
na záda padnout
do závěje
třináctý
První Apríl .
třináctý
(v tomto století)
a navíc, jak má být:
z a t r a c e n á
kulatý měsíc nad námi
my dva vedle sebe
pod hvězdami
po milování
bez mince
do ranní mlhy
máchnou vesla
nad vodou
vždycky se trefí
modřinka
vine se stružka potoka
černá v bílém údolí
klínem posněžených svahů
vrásčité kmeny pokřivené
radost (akroteleuton)
Radostí až do rána, strastem dávat maT
Amor snad mířil již dobře dneS
Dávat lásku, nechť je naše mottO
O tom pod hvězdami sní každý ráD
dvě předjarní
i.
už zase sněží .
hledám mezi vločkami
vlaštovčí křídla
pod pouliční lampou
ostrou hranou
vykrajuje ze tmy
závoje sněhových vloček
pouliční lampa
ale za ty peníze ...
Koncesionářský poplatek veřejnoprávní televizi, to rozhodně nejsou vyhozené peníze.
Zvláště poslední dobou si za ně užívám – plnými doušky – při Událostech na ČT1. Vzácně je zde skloubeno poučení i zábava (Jan Ámos se musí jen tetelit). Jen mi při tom občas překáží (a matou) mé už dříve nabyté vědomosti, ale to je můj problém.
píseň hvězd
daleko
kam až lásko budem´ chtít
jen přitul se
my můžem spolu jít
ten nejkrásnější sen je
ten nejkrásnější sen je
když vzbudím se .
a ty ležíš vedle mě
na polštáři rozpuštěné vlasy
tři poštovní
pošťák nezvoní
jenom břečťan prorůstá
poštovní schránkou
osamělý dům
spinkej
spinkej už můj malý broučku
tichounce, potichoučku
tak jako za okny padá sníh
zítra si vyjedem na saních
každý den ... tak akorát
každý den sám
píšu si
knihu života
jedno, zda
letošní první ... pátek
dnes poprvé
jste viděli se
konečně.
(z očí do očí
před rokem
už za chvíli
co bylo letos
bude vloni
a co vloni
ruku v ruce
do okru odívá
chrastici u potoka
slunce z pod mraků
těsně před západem
ihned jak zavoní
ihned jak zavoní
t o p i n k y s č e s n e k e m
myšlení odkloní
už nejsem člověkem
čajová svíčka
čajová svíčka
plamen se vlní
pod konvicí
nad ní vůně
hospodář ... aneb početí
zadupat sníh z bot
do rohože na zápraží
čepicí opleskat o kolena sníh
ve chvíli navátý
stříbrný talíř
stříbrný talíř
k obzoru zřasený
mihotavým jasem
a tmavnoucí bochánky
šeptání
spolu necháme si
teplo propletené pod peřinou
jen za oknem
se budem kochat bílou zimou
to jediné
jak bublinky
když prchaj ze sklenice
jak knot co krátí se
když hoří svíce
nádherná
nádherná
krásná, jako dřív
a řekl bych
možná . ne, určitě . . i víc
předvánoční ... odkapávání
v kuchyni to voní
stejně jako vloni
zas při mytí formiček
od ořechových tlapiček
malá .. čertovská
jsem strašidelný
pekelný
zlý čert
mám červené blikající rohy
mrazivé
mrazivé ráno
za sebou teplý domov
před sebou svůj dech
mrazivé ráno
pod břehem
mezi balvany
nad oblázky
pod vysokým břehem
s mechem
i takové ...
supí ten rozjetý dlouhý
plně naložený vlak
už zdáli ozývá se
(v plné kráse)
slunečné letní (žíznivé)
zůstává venku
před hospůdkou, před sklípkem
můj stín - abstinent
pod Skalou
to listí .
honosně zlaté
žluté, rezavé, rudé
i bílý jinovatky lem
tichý sten
slyším z dáli
ten tichý sten
nenapsal nikdo
nikdy mi dosud
jen mávnutí křídel
andělé
když slétnou dolů
netuší
nezanechaj´ stopy
mít tak ... (Judith)
mít tak
tvoji energii
a tvé mládí
ach, jak pohyby tvé
je tak snadné ...
vždycky, když jsem s tebou sám
hlavu za to dám
je tak snadné, je tak snadné bláznem být
sedmé nebe s tebou mít
při výlovu
schnoucí už rákosí
šustí kolem
při každém kroku
listy donosí
už podzimní ... (každé ráno)
už podzimní
kytici přinesu ti dnes
v ní jeřabiny
z oranže
sezónní fluktuace
ujíždím krajinou
od jedné
za jinou
od letní
4:44 (Aldebaran)
dnes Měsíc i Saturn
pohlceni Býkem
Aldebaran
nad pažemi Orionu
tak trochu jiná .. svatba
tak trochu
shrbené
tak trochu
vrásčité
pind
Pind:
nametávání
geometrii desetiboji
asistentura téma
bělozářky
bělostné hvězdy
volně v prostoru
nad loukou
ve shlucích
den české státnosti ... s přízvukem
na oslavu
dne české státnosti
nedal jsem si
(na trhu)
noc teplá je a vlahá
noc teplá je
vlahá
plná hvězd
a rozkoše
limerik
I.
jedna slečna v Modřanech
uměla chodit po lanech
jeden chybný krok
jazykem cikád
jazykem cikád
hovoří noc
teplá, jak stehna ženy
a vlahá
! prohibice !
již nenaleju nikdy více
si štamprličku slivovice
čeho jsem se dožil .
bez "živé vody" do žil .
. . . bříškem . . .
jak vlajková loď
s napnutými plachtami
když (velebně) vplouvá do přístavu
přísedící
snad stačí jen
snad stačí jen
pohladit očima
údolí pod úbočími
co dme se nádechem
lavička
kamenná lavička
obrostlá mechem
u ní tě hladím
s tajeným dechem
k usínání
doufám, že teď už klidně spíš.
po tom všem krásném
co dnes se nám přihodilo
(a napříště ještě zbylo)
zůstaň ještě
zůstaň ještě chvíli
u mě v náruči
než odjedeš
na tolik příštích rán
vlaštovky
vybírám z krabice
tvé staré dopisy
to keď sme si písali
tenkrát - kedysi
každý den ... postupně
každý den
umřeme trošku
do zásoby
na nás jen
zdánlivě
po bouřce
k večeru
zdánlivě pohoda a klid
slaninou, kmínem, vajíčkem
kočíčí - svaté
ach, vy kočičky
pročpak jen žádný ptáček
vám není svatý
po tolika letech - pořád stejně
stará pumpa
u studny
pod jabloní
naříká pískavě
co svedlo nás ?
co svedlo nás .
co svedlo nás dohromady
náhoda .
osud .
napůl - melodie dávných časů
zní mi to, jak melodie
dávných času
prsty když probírám se
do hlubin tvých vlasů
(ne)obyčejné chvilky štěstí
prší
po delší době zase spolu
(štěstí)*
jedeme přes nuselák
na usmířenou (aneb každý nemůže slíznout smetanu)
Vy, drobné kapičky
deště
zbloudilé na své
cestě
dnes ne
dnes ne
dnes nebudem
se milovat
ne, že bych nechtěl
z kuchyně - zpátky do zahrádky
z kuchyně jekot
jak ze zabíjačky
vřískot, pištění
a snad i plačky
teprve snad až teď
teprve snad
až teď mi dochází
jak MOC jsi mě
tenkrát chtěla
Ray (91)
ach Rayi
kolik knih
jsi musel nechat spálit
abych pochopil
rozmazaný
na nebi
Měsíc v úplňku
dnes mraky
trochu rozmazaný
nedýchám ani
když ranní slunce
najde si tvé vlasy
a jasem svým je prozáří
nedýchám ani
pomíjivá
ještě včera
nádherná bez poskvrny
královna pyšnící se
mezi trny
je to jak indukce (18+)
je to jak indukce
přijdeš blíž
tuhnu
je to jak indukce
jen nedopusť, aby o mě šířili nějaké pitomosti...
"nedopusť, aby o mě šířili nějaké pitomosti"
na to si stačím sám
kolik už přemetů v životě
a kolik jich ještě udělám
nedočkavě
čím dál, tím víc
ti to sluší
je to tím větším
klidem v duši
je něžně po páté
je něžně po páté
a slunce už mi nedá spát
od žaluzií nad stolem na zdi maluje linky
do nich dnešní příběh teprv začnu psát
do tvých snů
do tvých snů
vložit bych chtěl
kdybych směl
průzračnou vodu
doznávám
ano, slavný soude
doznávám vinu
v plném rozsahu obžaloby
jsem zamilovaný
spolu
už zase svítá
naděje
že budeme den spolu
virtuální obětiny
rdí se sukničky
rdí se sukničky
vlčích máků
na mezi vtravách
podél cesty
jako už tolikrát
a zase ta mlha nad rybníkem zrána
a žabí koncert do šikmých paprsků
na cestě mezi stromy na hrázi
kde šiky mravenců se prochází
jen jednou
žijeme jen jednou
a co stalo se
se nedá odestát
za každičké to
proč jen ta pravá
proč jen
ta pravá
musí bolet tak
že až nadechnout
kde je ta noc
kde je ta noc
kdy měli jsme být spolu
loď ještě byla
připoutána k molu
frajírek
stojí si tam
nad jezem
na jedné noze
f r a j í r e k
rty ze rtů
rty ze rtů
se na tváře svezou
pravá pravou pohladí
druhé se vetřou
budím se
budím se stále
a sny nepřichází
snad je to tím
že mi tu schází
šedo šedé ... půl měsíc
šedo šedé
světleji a tmavě
rozšmouhané
foto
ultrazvuková II
srdeční akce
je prý hezká
tak ať je i zítra
jako dneska
jen malý plamínek
zažehnout
jen malý
malý plamínek
a vznáším se
blues potulnýho muzikanta
[: nesnáším už všechny tyhle zakouřený pajzly
s rozladěným piánem :]
kde nekončí se v noci
ale až nad ránem
časem a prostorem
za Bílým Kamenem
pole žlutých pampelišek
fialovou šeřík zavoní
u cesty závěj
čekání (perigeum)
roky, měsíce,
CELÝ DEN
pak objeví se
v plné kráse
před úsvitem
nad rybníkem mlha
hustá jak dým
bramborové natě
pět patnáctka
jen tak si brnkám
jen si tak brnkám
na jedné struně
(to jako, že byl jsem sám)
pak přidám druhou
balíček na opravu duší
nosím s sebou balíček
na opravu duší
když zabolí víc
než se sluší
ultrazvukové echo
haló .
je tam někdo .
ťukám: ťuk, ťuk .
slyšíme se .
ten švih kosou
ach, ten švih kosou
po jarním pažitu
podetnu tam tu - švih
podetnu tady tu
mé město
už průvodci
odvedli za svými
majáky z deštníků
svou denní dávku
procházka parkem
cestou parkem
držíme se
za ruce
každou chvíli
než opustím
než opustím
toto údolí
tam daleko
kde nic už nebolí
jak to dělá - když musí
jak to dělaj ptáci
když to na ně příjde - a "musí" .
jednoduše:
za letu.
hodina šedá
ta hodina šedá
tma už není
Slunce za obzorem
teprve se zvedá
tady na Pí
když vidím
tvé jméno
tady na Písmáku
v levém sloupečku
bílá čára až k horizontu
bílá čára
až k horizontu
krájí cestu
vpůli
pomalu a potichu
i pomalu a potichu
umí chodit
poznání
a uchopit a držet
pozdní odpoledne
pozdní odpoledne
šedé nízké mraky
jako by nestačily
přidá se i
kočičí a noční
I. (kočičí)
stará stodola
snad pět kočičích tlamek
mlaská nad miskou
pod oppidem
v úpatí oppida
dymnivky, křivatce
a tvoje ruka
v mé
a kdyby snad
a kdyby snad
se přihodilo
a my neznali se
v jiné době
tak dva měsíce
budou to už
tak dva měsíce
stála jsi
na chodníku
po milování
co zbyde nám
po milování
jeden druhému
ještě chvíli v dlani
v náručí
je to úžasné
být v tvém náručí
šťastná a
objímat tě
stojíme u sebe
stojíme u sebe
ty s hlavou
na mém rameni
nemusíš
předjarní
vítr užívá si
předposledních chvil
a prohání se olšemi
ještě bez listí
růžové brýle
sundal jsem si
brýle
brýle mámení
a pak pohled
polibky
každým tvým polibkem
otvíráš cestu
do mého nitra
a vcházíš
krabička
když pohladím tě
po tváři
když slyším
tvůj tichý smích
z koutků očí
z koutků očí
dvě slzy kanou
pokaždé jak
řekneš
na dně
být s tebou
je jako dýchat
tak samozřejmě
. a snadně
nejdříve já budu jísti a ty se budeš dívati...
když už nejsem Lechem
teda ne, že bych chtěl
tak být Starým Čechem
a užít jejich těl
třepotavě propadavý
třepotavě propadavý
let
hejna kvíčal
v aleji
jídlo a ...
Chodíme po Praze, po Starém Městě, zaklesnuti v sebe rukama i myslí. Je něco okolo čtvrté a já dostávám tak trochu hlad.
- dal bych si něco malého, dáš si taky.
- ne, já nemusím, ale ty si klidně dej, jestli chceš.
srdeční ložnice
zabydlela ses
v mém srdci
možná i já
jsem na vině
ležíme .. (remi)
jsi stále se mnou
i když teď tak vzdálená
ležíš vedle mě
s hlavou opřenou
budoucí jitra
tak dobře je mi
ve tvém náručí
chci být takhle
u tebe
pod hvězdami
co jsou sny
proti skutečnosti
jen bez života
kůže, masa,
jména
vybírat jména
do soutěží
vybírat jména
když venku sněží
určitě křičím ze spaní
určitě křičím ze spaní
tvé jméno
jsem tebou plný
po okraj
jsi jednou
jsi jednou z podob štěstí
rozkvetlé tulipány
zjara v záhoně
na náměstí
náramek
pořád mi ještě
přeje štěstí
plastový náramek
se jménem
až za obzor
stýská se mi
u prázdného stolu
stýská
když nejsme spolu
střípky
na holý strop
nemocniční JIPky
promítám
z našeho života
zahřej si mě ...
pojď ke mně
pojď jen blíž
snad se miláčku
nebojíš
slyším tu hudbu
slyším tu hudbu
při které mrazí
lhostejno
oblečeni - nazí
roztoužená
tak nádherně roztouženou
jsem tě už dlouho neviděl
já s mladou krásnou ženou
propletenec chtivých těl
smutné jsou večery
smutné jsou večery
bez Tvého smíchu
tichá jitra
bez našeho
něco malého
dnes na noc
jen něco malého
jako pohlazení
kdybys mi tak napsal
říkej mi - šeptej mi
říkej mi, prosím,
stále znova
říkej mi
ta krásná slova
na okvětních plátcích
na okvětních plátcích
bílých růži
ustlal bych Ti
mám jen
Praha - Karlov (cca -50)
pojď, miláčku, dej mi ruku, ať se mi neztratíš, povedu Tě…
do míst a časů, která nemůžeš znát, ne svoji vinou, páč ´si se ještě pilně věnovala „houbaření“…
do míst, která jsme my děti důvěrně znaly…
kde začít . u šancí . toho středobodu odpoledních her, prolézání a objevování, klukovských part, bitev, ale i prvního holčičího muckání a „otlapkávání“, jak říkáš…
stýskání
když večer je blíž když zbydou jen vzpomínky
než Ty, má paní po Tvém pohlazení
připlíží se zrádněsmutno je, smutno mi
chvíle na stýskání jak sama v celé zemi
asi mi něco padlo do oka ...
asi mi něco
spadlo do oka
nebo snad průvan
náhlý závan větru
proč pláču do polštáře Tvoje jméno ?
proč
pláču do polštáře
Tvoje jméno .
když štěstím
bez pokrytí
dnes nebyli jsme spolu
endorfiny padaj dolu
ani na doslech
mělký, neznatelný dech
pro raráška
chtěla jsi
abych Ti napsal
něco jen pro Tebe
dobrá
předehlédnutí
prolog:
předehlédnutí
k zamyšlení nutí
předem, co zhlédnu
marná snaha (zapomnění)
pohřbil jsem Tě
až na dno
nejhlubšího dolu
marnost nad marnost
celé dva dny
spíš
do klubíčka stočená
já s hlavou opřenou
v zádech
takový normální podvečer
sedíš mi na klíně
bokem přes obě nohy
paty Ti klinkají
v pantoflích
neznat Tě ...
sedíš si na patách
uprostřed postele
neznat Tě.
řekl bych :
předevčírem (tříkrálová múza)
předevčírem
( na 3 krále )
mě políbila
( má malá víla )
kupovaný bagety
už mám plný zuby
kupovanejch baget
uvařím si hrnec
taliánskejch špaget
poslední list
držím se
poslední list na větvi
až pustím se
propukne zima
vlhneš .. mé krásné ráno
mé krásné, mladé,
zlatovlasé
ráno
za záclonou
reminiscence
závoje vánice
v bělavých provazcích
tmavé borky kolmo
šikmo vítr
o tom, co bude potom, aneb poučení, proč nemají milenci - při vzájemném svlékání - odhazovat oblečení na jednu hromadu
venku rašej prvosenky
co já si vezmu na nožky .
.
T v ů j háček od podprsenky
gyneko.. (18+)
. dost dobře nechápu,
co vám nebylo jasné na:
"dodržovat důslednou kondomovou ochranu . " .
pamatuji... jak mi málem
pamatuji
jak mi málem
čelist klesla
když sedla sis
v zahradě osamělých srdcí
když jsme tě tenkrát potkali
tam, v zahradě osamělých srdcí
(. náhodou jsme šli oba kolem. )
byla jsi v koutku schoulená
když se bříška ..
když se bříška
prstů potkají.
. ty tak krásně hřeješ .
když rty do uší
vryla ses mi
vryla ses mi pod kůži
tak nějak z druhé strany
na venek
nejsou vidět šrámy
vě- vě- vě- vě- věřím
vě- vě- vě- vě- věřím .
a nevsadím už ani bůra .
by neoživla
má noční můra .
otevřená
Tobě už navždy
zůstanu otevřená
jak jen muži
může být žena
tetkam do Ostravy
mám tři tety
kajsyk v Ostravě
nevídáme se často, zřídka zavolají
je to pro mě svátek, když slyším:
planetární slunovrat
magická noc, den
planetární slunovrat
já hledám klíče
-.
současná součást
držíme se za ruce
prsty propletené
ty drobnější - tvoje
už (zase. ) prochládají
do klubíčka stočená... (18+)
na dece
rozprostřené vlasy
do klubíčka stočená
na co myslíš asi
nevím, co se to se mnou děje ? (18+)
nevím, co se to se mnou děje
v náruči s Tebou
prchají
čas i poslední kapky beznaděje
tady jsi stála ..
tady jsi stála
ještě včera
za oknem přítmí
zimního šera
jen co za tebou zaklaply dveře (18+)
tady jsi stála
zabalená do deky
po milování
došly nám převleky
když kráčíš dolů po schodech
když kráčíš dolů po schodech
rozpuštěné vlasy
přepočítávám v duchu
atributy krásy
když zajiskří Ti v očích
když zajiskří Ti v očích
a koutky úst nepatrně
protáhnou se
když jemně zakloníš se
v době Colorů Palette
v době Colorů Palette
nemá to lehké
básník
na světě
.. šeptej ..
pod závojem
splývajících vlasů
šeptej
čelo na čele
nesmělý
pochytat
všechny Tvé prsty
uličníčky
nadlidský úkon
akutní zánět básnického střeva
rozdráždila jsi mé básnické střevo.
básnické střevo .
to je to od slepého vlevo .
ne, lásko, to je takový obrat.
letíme jak vystřelený šíp
letíme
jak právě vystřelený šíp
tětiva se ještě chvěje
držíme se
hebké .. odpovědi
hebké rty
letmé doteky
idychtivé dlaně
vhlubokých očích
. ach .
když líbáme se
jedno-li
v tramvaji či v lese
tiskneš se ke mně
Všechno nejlepší k narozeninám
Všechno nejlepší knarozeninám
Vím, zpozdil jsem se o měsíc
(Za každý den tucet virtuálních svic)
Před měsícem
co se neříká (18+)
"věci"
jsou ty
které člověk neříká
(holíš se, nebo máš bobříka)
hřeju si tě na prsou
hřeju si tě na prsou
tak, jak to mám ráda
hřeju si tě na prsou
tak, jak to máš rád
tohle špatně (ne)dopadne
tohle špatně dopadne,
šeptáš mi na ramenou
jak jen to víš .
. že chci tě celou
už jsem Ti řek', že máš ty nejhebčí rty, co znám ?
Ty nejhebčí rty co znám
Zabořit se do nich celý
Znova a znova hledají v mých
Jako by něco chtěly
pětka vlevo dole
včera u zubaře
(opuchlé půl tváře)
"řekněte, kdyby Vás to bolelo. "
ťukám si v duchu na čelo
představení
vlastně se až tak moc neznáme
dovol, abych se představil
Petr
- nekuřák
v 6:66 - přesně
2:22
proč tu nejsme dva .
řečnická to otázka
víme: není to neláska
přitul se ke mně - vzdálená
Přitul se ke mně
Přitul
Ještě víc
Raketa vylétá
na kvadrát
nevím
někdy je lepší nevědět
protože jestli už nikdy (více)
tak to se zblázním (hned)