Praha - Karlov (cca -50)

ta písmenka jsou trošku nezvyk Petře i když v komentech je také často použiji - viz. nyní ;-) jinak pěkné T*

malá písmenka mě už u ostatních nevadí, jen při psaní občas mi to dělá problém***

V komentářích to sice taky občas dělám, že začínám věty malým písmenem, ale v povídce mi to nějak vadí... Povídání je pěkné, vzpomínkové, neznám to tam...

dovoluji si "přetisknout" komentář od Kichot-a (a díky za něj) :) Kichot: První z celé povídky – oko mi utkvělo zrovna na té šesce do téčka – a byl jsem doma! Jo, tady v tom špitále jsem jako děcko strávil nějakou dobu a moje zábava byla koukat se z okna, jak ty šestky přijížděj a zase odjížděj, výhybky se přhazují a řidič – vlastně jak se to tenkrát řeklo po francouzsku? – vždycky přecházel s klikou od kontroléru z jednoho konce tramwaye na druhý. No jo, tak já tam ležel v postýlce a koukal na vás, jak si tam klidně běháte venku a prolejzáte křoví! :-) Ale vždycky každý den přišla stará paní doktorka s dřevěným kufříčkem – a to nebyl ledasjaký kufříček, to byl, pane, gramofón! A na kliku! Nasadila velikou desku, jehlu, sedla si na pelest postele a každému děcku takhle zahrála jednu písničku. A mně zahrála Komáři se ženili, jó, to byla hodně moc smutná písnička. Ale pak jsem si říkal, ještě jsem dopadl lép než ten komár, já přeci ještě žiju!