Vrátím se pro Tebe

Zatraceně, konečně doma z práce. Nikdo si snad ani neumí představit, jak může zaměstnání v bance nudit. No a ten plat??? Radši nemluvit, i když na svojí životní úroveň si vážně stěžovat nemůžu, můj David mě moc rozmazluje. Možná je lepší, že nevím kde tolik peněz bere. Ale to teď rozhodně nehodlám řešit. Dám si horkou koupel a pak pořádnou sklenici vína. Nebo tu si dám radši první. Mrskla jsem sebou do křesla a zhluboka se napila. Ach joo tohle miluju! Škoda že tu se mnou není, zase má nějakou tu svojí pochybnou schůzku. Někdy bych se měla zeptat co se tam děje. Vlastně se ptám pokaždý a ještě jsem se nic nedozvěděla....... 

,,Crrrrrrrrrr!!!!!!!!!!!!!!” Do háje co je??? Aha usnula jsem. ,,Tahle práce mě zabije”, brblala jsem cestou ke dveřím, u kterých stál naprosto cizí člověk. ,,Dobrý večer, jste paní Jenn”? ,,Slečna” ,,Aha promiňte”. Ten chlap mě začíná rozčilovat! ,,Potřebujete něco?” Páni to asi znělo neurvale no nevadí. ,,Ano, musím Vám něco sdělit. Znáte muže jménem David Stevens?” Tak teď ve mně  hrklo!! ,,Proč se ptáte??” ,,Můžete mi prosím říct jestli ho znáte ?!” ,,Ano, ovšem že ho znám je to můj přítel !” ,,Byl” ,,Dovolte???!!! Co mi to tady povídáte??!” ,,Je totiž mrtvý -dnes ráno měl autonehodu. Jeho vůz ze zřítil ze srázu. Je mi to moc líto.” Ne doufám, že pořád spím. Tohle se přece nemohlo stát!!!! ,,Asi chápete, že za tuhle zprávu Vám nebudu děkovat. Sbohem...” Ani jsem nečekala co odpoví a zabouchla jsem před ním dveře. Ještě před chvílí byl svět dokonalej snad kromě tý mizerný práce. A teď, stojím uprostřed pokoje, sklenice mi vypadla z ruky a víno namalovalo na koberci krvavou skvrnu.,, No dobře to zvládnu. Nejsem přece žádná ufňukaná slepice!!! Néé !!!! Tohle nedokážu! Nemůže zmizet navždy z mýho života. Že ne??!!“ Až po chvíli mi došlo, že křičím nahlas. Jenže se mi nedostalo žádné odpovědi. 

Lehla jsem si do postele a navštívila mě nejhorší noc mého života a po ní následovaly další. Týden jsem nechodila do práce. Prostě jsem to psychicky nezvládala. Všichni se mě snažili utěšovat, ale kdo se jim na to nevykašle. Skvělým společníkem se mi stala flaška s tequillou. Jo neni to dobrý řešení jenže, já lepší nenašla....

Zase pondělí-dneska už jsem do banky musela. Stejně jsem tam nebyla nic platná, ale pro dobrej pocit. Teď už zase můžu sedět doma, tupě zírat do podzimního, ponurého deště a svou beznaděj topit v plnej sklenici. Tejden a co se změnilo? Do hajzlu je to jenom horší.

Zvoní telefon... Nechci to zvedat-zase ňákej blbec co se bude snažit chtít mi pomoct! No i když, aspoň si na někom zchladim žáhu!

,, Co je !!!”,zařvala jsem do telefonu. Ticho... ,,Je tam někdo?? “ Nic... Práskla jsem se sluchátkem. ,,To jsou ale vtipy!!!” 

Sotva jsem si stačila sednout, ten krám začal zvonit zase. 

,,Prosim?? “ .... ,,Tak je tam někdo zatraceně?!”  ,,Měla by jsi se mnou mluvit trochu slušně...”, hlas mé lásky, která byla duch! Myslím, že mi vrostly nohy do země a nemohla jsem mluvit. ,,No ttto má bejt vtip??”,koktala jsem hloupě. ,,Ne neni zlato jenom jsem potřeboval slyšet tvůj hlas”. ,,Bože máš bejt mrtvej ne??!” ,,No tak promiň, že nejsem. Vypadá to, že ti to asi vadí.” ,,Tak to neni. Jsem v šoku. Co se děje??” ,,To ti nebudu do telefonu říkat. Sejdem se zítra večer v kavárně naproti”. Sluchátko ztichlo. Myslím, že jsem tam stála asi pár minut než jsem se mohla pohnout. Hlava mi třeštila od snahy si srovnat myšlenky a stejně se to nepodařilo. Dobře půjdu spát, budu dělat že se nic nestalo a zítra tam půjdu a všechno se vysvětlí. I přes to zděšení jsem šťastná, že je naživu. 

Nejradši bych ty hodiny rozmlátila!!! Proč jdou tak pomalu?! Ještě mi sem musí lézt tolik lidí! 

,,Proč jsi tak nervozní?” ,,Podívej Andreo mně se o tom nechce mluvit jo?” ,,Aha promiň”. Ach jo neměla bych bejt na lidi tak nepříjemná, i když dneska mam pro to omluvu. No jak byste jednali Vy, kdyby Vám zavolal přítel, který je skoro 14 dní mrtvý?? 

Letěla jsem ke kavárně s blbou předtuchou. V hlavě mi zněl úryvek z nějaký písničky: ,,This is your last dance and your last romance”, no to neni zrovna optimistický. 

V kavárně nikdo nebyl, tak jsem se posadila ke stolu, který byl schovaný za stěnou ze suchých květin. Kvůli nervozitě jsem si zapálila cigaretu a čekala....

No... A pak vešel. Poznala bych ho mezi tisíci, ale teď vypadal úplně jinak. Nebo spíš ze sebe udělal někoho jiného. Tak to se mi nelíbí.

,,Vypadáš hezky”. ,,To je všechno co mi řekneš?!”, začínala jsem zvyšovat hlas. ,,Nemluv tak nahlas nechci aby si nás moc všímali!” ,,Proč!” ,,Vystvětlím Ti jednoduše zlato: Vidíš před sebou nejlepšího bankovního lupiče, špičku ve svém oboru. Bohužel jsem si při poslední akci vybral špatný parťáky a přestože jsem jim dobře zaplatil, moc mluvili na nesprávnejch místech. A tak po mně šli poldové. Napadla mě jediná věc: musí mě prohlásit za mrtvýho a pak jsem volnej.”

Zírala jsem na něj vážně jak na ducha. ,,Tak proto tolik peněz a to všechno. Neuvěřitelný! Co bude následovat??” ,,Odjedeme spolu do Paříže. Čekej na mě zítra tady, ve stejnou dobu. Začneme nový život. Pamatuj :Vrátím se pro Tebe!”

A najednou zmizel, jakoby tam ani nebyl... Doma jsem uvažovala nad jeho slovy. Věděla jsem, že mu můžu věřit a tak jsem se nerozmýšlela. Zabalila jsem si všechny věci, co pro mě něco znamenaly, zavolala do práce, že si beru volno-výpověď dám až za pár dní, nikdo nesmí nic tušit. 

Poslední noc před největším dobrodružstvím života. 

Nečekala jsem to, ale příští den utekl moc rychle. Snad jsem to ani tak nechtěla, přestože jsem si neměla co rozmýšlet. Chtěla jsem s ním zůstat navždy. 

V bytě už se nedalo dýchat. Na ulici jsem naposled dům objala očima a vydala se vstříct novým zítřkům. 

U toho stolu seděl někdo jiný. Někdo, kdo mi řekl, že láska a světlo mého života zrušila svůj slib. Jaká ironie! Nechce mi ničit život tím, že budu každý den trávit s myšlenkou, že se nemusí vrátit domů. 

,,Tak to je všechno. Prej ho nemáte hledat. Jo a že je mu to líto”, vytrhl mě z mých úvah tenhle zlodějskej mizera.

V parku jsem si sedla pod strom, opřela hlavu o kmen a zavřela oči. Promítala jsem si všechny možné i nemožné příběhy, ale ve všech jsem viděla jenom jednu jedinou tvář a slyšela jen jednu větu:

,,Vrátím se pro Tebe”