Peruťová benevolence

Nevím proč, ale téměř jsem si při psaní zpíval. Na začátku to bylo hektické a pak to dostalo rytmiku. Melodii však bohužel brzy ztratím, protože nemám talent na to, aby ji nějak zaznamenal. Tak se to snad někdy povedeme někomu, kdo by náhodou četl tento text (ale je to spíše sporadická hypotéza).

Všichni mi tě závidí

a nikdo ani neví,

jaké je, když máš kousek štěstí

beztvárné laskavosti

a dlaň lidské milosti.

 

Co víc si můžu přát,

snad jen dospět dál - ve své víře.

snad jen dospět

snad jen uvědomit si sebe.

rozpoznat nebe

dospívat do jakosti

blankytných krás.

 

A nedoufat skoro v nic

najít si sám víc

než jen v životě s ozvěnou

nad tu barevnou šeď, hlubokou zeď

chci se svou stranou

 

Však znáš,

co to je být barytón.

Já znám,

že spíš spím s nohama nad hlavou

a čekám

 

Na pár snů o labutích (kormoránů pád)

v andělských perutích (ukrývám chlad)

dospívát zpět na loňských zdech

a nevím sám,

jak sám sebe vlastně znám.

 

---