Pozdní večer, první déšť

Pozdní večer, první déšť

Mračná obloha rozkryla své šaty
zhasla
a začala svádět.
Každá kapka nočního deště
měla délku vteřiny
šířku bradavky
a hloubku prvního polibku.
Rozcuchaná tvář milenky v odrazu pouliční lampy
tančila,
ňadra zakryta okvětnímy listy světla.
Pukliny země se plnily vodou
a v nitru člověka se trhaly jizvy.
Společně sdílená samota milenců
byla aurou světa.
Kostka cukru zemřela v chapadlech oceánu
a oblá slza rozběhla pěnu hutné černé kávy.
Večerní spleen byl lásky nečas,
nezbylo než skrýt své obnažené já pod látku načechrané huťky.
Také jsem rozevřel deštník
a zamazal pozadí štětcem tabáku.