Krev pouští

Daroval ji lásku

muž, co svaly měl jak provazy tlusté

a přesto se na nich nedokázala udržet.

tak odešel, jako všichni před ním.

I ona tedy musela jít.

Čím blíže byla potoku,

nebe bylo více a více černé.

Obtěžkána hříchy

láskou nakažena.

Smočila sukně

a krev potokem proudila,

jako už tolikrát.

Snad vážky či potápník vroubený

znají jejich jména.

Ta jména,

ze strachu

nikdy nevyřčená.