Proč píšeme na Písmák a co z toho máme? ČÍSLO 9899

Dnes jsem přemýšlela o tom, proč sem vytrvale rvu svoje díla. Co z toho jako mám? Peníze za to nejsou (a naopak vstávám o hodinu dřív, abych mohla závisle brouzdat stránky internetu a teprve potom následuje osm hodin placené práce, která mě živí), blbě se u toho hrbím a bolí mě záda, mám normálně rodinu a domácí práce (na které seru), tak PROČ TO KURVA VLASTNĚ DĚLÁM?

Tady jsou dva z důvodů, které mě na literárních serverech udržují:

Cvik

Podle mého názoru je psaní řemeslo jako každé jiné. Chce to prostě cvik. Tak například poezie a krátké prózy jsou výborným literárním cvičením. Ovšem to by se dalo dělat i bez serverů. Jenže na Písmáku a dalších serverech autor dílo vloží a voilà! nasbírá různé komentáře, poznámky a tipy. Po čase se i naučí je rozlišovat: Povšimne si, které z nich mu pomáhají k autorskému růstu, které jsou zbytečné, které jsou na nic, ale potěší, se kterými si může vytřít prdel a tak podobně. Pokud má autor dostatek sebekritičnosti, posléze si také uvědomí, že ne každé dílo, které vyprodukuje je tak perfektní, jak si původně myslel. A tím se dostávám k dalšímu přínosu publikování na Písmáku

Negativní kritika

Autor, který chce eventuálně vyjít se svou kůži na veřejný trh (a přestat se skrývat v anonymitě internetu), si MUSÍ zvyknout na negativní kritiky. To znamená, že dle lidové pravdy není na světě člověk ten, co by se zavděčil lidem všem, se najdou čtenáři, kterým autorova literární díla nesednou nebo je prostě autor bude čímsi srát. Dokonce i připíšou autorovi k dílu, že to je píčovina anebo pod zástěrkou cizích slov poskytnou jakoby fundovanou literární kritiku. Na veřejných literárních serverech nepracují OPRAVDOVÍ literární kritici (na tento obor se musí studovat několik let na vysoké škole a poté tito kritici pracují ZA PENÍZE). V tomto případě lze ke kritice přihlédnout a zamyslet se nad její validitou. Ovšem její skutečná cena spočívá v tom, že si autor zvykne na odmítavý postoj, se kterým se pak v praxi často setká ze stran nakladatelství apod. Pokud ale bude svému dílu opravdu věřit, nenechá se odradit. Autor si musí vypěstovat hroší kůži, nadšení pro psaní a vytrvalost jezevce (teď se mi nevybavuje žádné vytrvalé zvířátko, tak se omlouvám).

A ještě pár poznámek pod čarou:

Literární servery v žádném případě nenahrazují literární znalosti a studium.

Neberte sebe ani ostatní příliš vážně.

Všichni, kteří píší na literární servery jsou v podstatě blázni (včetně mě, samozřejmě).

A na závěr:

Shit happens.

Byla bych moc vděčná za Vaše komentáře a odpovědi na otázku:
PROČ PÍŠETE NA AMATÉRSKÝ LITERÁRNÍ SERVER?

Děkuji!